NSBM ARISE

Žij jako blackmetalista a také tak zemři!

Mytologie

Severská Mytologie 2.část-Bohové, Místa...

Severští bohové


Aegi
Méně známý Ás. Měl na starosti moře, proto jej prosili námořníci před plavbou o klidné počasí. Jeho manželkou byla bohyně Rán, se kterou měl devět dcer (jejich jména jsou Himinglaeva, Dúfa, Blódughadda, Hefringa, Uda, Hrönna, Bylgja, Bára a Kólga). Měl také dva otroky - Fimafenga a Eldiho. Prvního z nich zabil Loki; důvody vraždy však nikde nejsou uvedeny. Aegi je znám svou pohostinností - poháry v jeho síních jsou vždy plné.

Alkové
Alkové jsou dvojčata. Jedná se o syny bohů nebes. A to je taky vše, co o nich víme. Není jisté, zda patří do severské mytologie, ale pravděpodobně ano. Podle některých pramenů se jednalo o personifikaci slunečního spřežení (obdoba římských Castora a Polluxe). Je jim přisuzována runa
Algiz.
Ásové (AEsir)
Rodina bohů, jejímž patriarchou byl Ódin. Nejdůležitější Ásové: Ódin, Thór, Baldr, Týr, Bragi, Heimdal. Jedná se o mladší skupinu božstev, která se smísila se staršími Vany. Centrum jejich kultu bylo ve švédské Uppsale.


Baldr
Mladý krasavec, druhorozený syn Ódina a Frigg. Byl zabit šípem z jmelí, neboť všechny ostatní stvořené věci odpřísáhly, že mu neublíží. Sestupuje do podsvětí (v severské mytologii Helheim) spolu se svou družkou Nannou. Po ragnaröku vstane z mrtvých. Jeho funkce v panteonu je minimální, avšak pozdější generace mu přisoudily značnou moc, nejspíš na základě podobnosti s Kristem. Přesto ho lidé uctívali jako boha dobra a míru, neboť byl nejlaskavějším bohem. Byl také velmi mírumilovný, dobrotivý a spravedlivý. Všichni lidé i bohové (až na Lokiho) ho milovali pro jeho laskavou povahu. S Nannou měl syna Forsetiho. Bydlel v Breidabliku, nejčistším místě Ásgardu. Jeho jméno je trochu matoucí, v překladu znamená „Pán“. Mezi jeho rostliny patří jmelí, dub a třezalka. Jeho matka, Frigg, se marně snažila odvrátit jeho smrt. Po jeho smrti pak slíbila svou lásku a přízeň tomu, kdo se vypraví do Helu a přivede Baldra zpět. Její výzvu vyslyšel Hermód Smělý, leč jeho mise (opět vinou Lokiho) nebyla úspěšná. Na Baldrově pohřbu se (kupodivu) objevili i obři, kteří jinak Ásům přáli jen to nejhorší. Soudil lidi a bohy, ale podle literatury jeho soudy nikdy neobstály (pravděpodobně díky jisté naivitě Baldra, která pramenila z jeho dobré povahy).
DOD: Druhým Ódinovým synem je Baldr a bude dobře, když si o něm něco povíme. Je nejlepší a všichni bohové (nejen bohové) ho chválí. Je velice krásný a tak světlý, až z něj přímo světlo vyzařuje. Také je zde květina tak bílá, že je nazvána po Baldrových řasách. Je to ta nejbělejší z rostlin a podle ní můžeš posoudit krásu Baldrových vlasů i těla. Je nejchytřejší z Ásů, moudře a krásně hovoří a je také velice mírumilovný. Právě kvůli této jeho vlastnosti většinou žádné z jeho rozhodnutí nemůže být splněno. Žije na místě zvaném Breidablik; to je v nebi. Žádná špatnost tam není dovolena, jak jest řečeno:Breidablik se říká tomu místu kde se Baldr rozhodl zabydlet. Na tom místě, co vím,se stalo nejméně špatných událostí.


Bragi
Bůh básníků a řečníků, manžel Iduny, syn Ódina. Ve Valhalle působil také jako řečník; na jeho pohár přísahali bojovníci. Říká se o něm, že má runy vyřezané do jazyka.
DOD: Je tu jeden Ás jménem Bragi. Je proslulý především svou moudrostí a výmluvností. Obzvláště je vzdělaný v poezii a proto se poezii říká brag [nikoli brak! :-) pozn.Contour]. Díky jeho jménu se také říká být brag (vůdce) lidu o tom, kdo vládne jazykem nad ostatními - nesejde na tom, zda je to muž nebo žena. Jeho manželkou je Idunn, která každý den dává bohům jablka ze své pokladnice, díky kterým si udržují věčné zdraví a nesmrtelnost.

Dísy (Disir)
Ochranné bohyně oslavované na podzim a spojované s vegetací. Patřily sem i norny a valkýry. Obecně vzato, jednalo se o ženské bohyně nižšího postavení než Ásyně.
Eir
Znamenitá léčitelka bohů. Je patronkou žen-léčitelek.
Fjörgyn
O této bohyni nemáme příliš mnoho informací, ale je pravděpodobné, že je matkou Thóra a ženou Ódina. Dalším jménem je Jörd či Erda. Ztělesňuje abstraktní posvátnost půdy.


Forseti
Syn Baldra a Nanny, vynikající soudce a zákonodárce, bůh spravedlnosti, bydlící v paláci Glitni. Když se přiblíží ragnarök, zruší Ódin jeho právo soudit lidi a nabádat je k míru, neboť potřebuje více zaplnit Valhallu. V překladu jeho jméno znamená „Předsedající“ či „Ten, kdo stojí v čele“. Dokáže utišit každý svár či hádku a je patronem všech diplomatů a vyjednávačů.
DOD: Má síň v nebi nazývanou Glitni. Kdokoli za ním přijde s právním problémem, odejde se svými spory urovnanými. Je to nejlepší soudní síň urovnávající spory jak bohů, tak i lidí. Jak jest řečeno:
Zde je síň nazývaná Glitni,odepřená zlatými pilíři,se střechou ze stříbra,zde Forseti sedí celé dny,
a urovnává spory.

Frey
Syn Njörda, je patronem plodnosti, míru a prosperity (přeneseně také počasí); vládne říši Světlých elfů, zodpovědných za růst vegetace. Je nejšlechetnějším ze statečných bohů, má patronát nad letním sluncem. Jeho hlavním atributem je ztopořený úd, i když původně byl jen severským ekvivalentem „cudnějšího“ boha plodnosti Wiccy, charakteristického svými rohy. Oženil se s obryní Gerdou. Některé zdroje zmiňují jeho účast na tajných sňatcích, zřejmě je tedy patronem těch, jimž není jejich láska okolím přána. Další jméno je Yngvi; od něj odvozují svůj původ první švédští králové, kteří se se nazývají Ynglingové. Jeho jméno znamená v překladu „Pán“ nebo „Předák“. Kdysi mu byly přinášeny lidské oběti. Má zlatého kance Gullinburstiho. Díky své lásce přišel o svůj kouzelný meč, což bude příčinou jeho zkázy při ragnaröku. Kromě svého kance má i loď Skídbladni.
DOD: Njörd z Naotunu měl dvě děti. Syn se jmenoval Frey a dcera Freya. Byli krásní a mocní. Frey je nejskvělejší z Ásů. Je to vládce deště, slunečního svitu a stvořitel Země. Je dobré se k němu modlit pro mír a prosperitu - také bdí nad bohatstvím všech lidí.


Freya
Freyova sestra, je slavnou bohyní války, lásky a čarodějnictví. Ódinovou manželkou (resp. jednou z minimálně tří zmiňovaných manželek) je sice Frigg, ale Freya je jeho protipólem a současně nepostradatelnou partnerkou. Spolu s Ódinem padne v boji, čeká ji smrt jen o chvíli dříve než Ódina. Je nejkrásnější z bohyň a jako taková má samozřejmě nespočítaně sexuálních dobrodružství, jedné noci se například vyspí se čtyřmi trpaslíky současně, aby jim zaplatila za čarodějný náhrdelník Brísingamen. Byla vdána za boha Óda, který ale po svatbě někam záhadně zmizel. Podobně jako Frigg je nositelkou křídel dravých ptáků - některé zdroje uvádějí volavčí, jiné zase sokolí roucho. Na žádost Frigg jí Ódin přenechává všechny bojovníky, kteří zemřeli při souboji o nějakou ženu. Kromě toho by měla dohlížet na polovinu všech padlých bojovníků. Při pláči jí z očí kanuly zlaté slzy, proto je zlato nazýváno „Freyiny slzy“. Freyino jméno v překladu znamená „Milovaná“. Literární zdroje ji zmiňují jako kněžku bohů, která nejlépe ovládá seid, magii Vanů. Její vůz táhnou kočky (nebo ve starších verzích hranostajové). Mezi její rostliny patří prvosenka, šanta kočičí, cypriš, jmelí, mák, růže, sedmikráska, jahodník, myrta, jetel, myrhovník, styrač a santal červený. Má dceru Hnóss, proslulou až nebezpečnou krásou. Při svých cestách si dávala různá jména, jako Mardöll, Hörn, Gefn nebo Sýr. Je po ní pojmenován pátek.

DOD: Freya je ta nejskvělejší z Ásyní. Žije na místě zvaném Folkvangar. Kdykoli jede do bitvy, dostává polovinu všech zabitých - druhou polovinu Ódin, jak jest řečeno zde:
Zde je místo zvané Folkvangar,a zde Freya rozděluje místa v síni.Polovinu padlých si každý den vybírá,a polovinu dostane Ódin.
Sessrumnir, její síň, je velká a krásná. Když Freya cestuje, sedí v kočáře taženém dvěma kočkami. Při modlitbách je nejpřístupnější ze všech bohů. Z jejího jména vzniklo slovo frovur (vznešené paní). Má ráda milostné písně. Je dobré modlit se k ní ohledně milostných věcí.

Frigg
Ódinova manželka, je ve skandidávské mytologii symbolem mateřství. Proslavila ji její moudrost a taky skutečnost, že svá tajemství nikdy neprozrazuje, dokonce ani svému manželovi. Znala dopředu tragický osud Baldra, hrdinně a marně se jej snažila zvrátit. Jako jediná z bohů zná osudy všech a může do nich zasahovat. Frigg je vysoká, mohutná žena, vznešeně krásná, v bílých šatech a volavčím (někdy sokolím) peří. Jako patronka mateřství a rodinného života nosí na opasku svazek klíčů. Někdy je zmiňována spíše jako strážkyně manželských vztahů, ale atributy rodinné převažují. V některých mýtech Frigg a Freya splývají v jednu postavu, je to dáno tím, že představují dva základní archetypy ženství, alespoň podle názoru mytologů mužského pohlaví. Jejím atributem je mj. také přeslice, neboť lidstvu darovala len a prostředky na jeho zpracování (tedy přeslici a vřeteno). Souhvězdí Orionův pás je někdy zváno také jako „Friggina přeslice“, hvězda Polárka se pak jmenuje „Vůz dámy“.

Fulla
Panenská bohyně, důvěrnice Frigg, vlastní zlatou čelenku. Je možné, že se jedná o Frigginu sestru. Doprovází svou paní a nosí její skříňku. Zná všechny její tajnosti. Nosí zlatý prsten, který jí z Helheimu poslala Nanna.
Gefjun
Bohyně panen a zemědělství. Byla průvodkyní bohyně Frigg. Podle literatury má čtyři syny; není tedy jasné, zda jako bohyně panen je sama panna. Ženy, které zemřou jako panny, se stávají jejími společnicemi. Zde mě napadá poněkud škodolibá myšlenka, co se asi stane s panici. ;)
Gná
Tuto bohyni vysílá Frigg jako svého posla. Má koně Hófvarpni.


Heimdall
Vznešený bůh, strážce duhového mostu do Ásgardu a vlastník rohu Gjallarhorn, na který zatroubí na počátku ragnaröku. Má tak dobrý sluch, že slyší nejen růst trávu, ale i vlnu na hřbetech ovcí. Vlastní koně Gulltopa. Při konečném souboji zabije Lokiho. Narodil se devíti sestrám (mořské vlny) a je považován za otce všech lidí. Nikdy nespí. Bydlí v Himinbjörgu.
DOD: Je tu jeden jménem Heimdall. Říká se mu Bílý Ás. Je velký a svatý. Devíti pannám se narodil jako syn, všechny byly sestry. Také se mu říká Hallinskidi nebo Gullintanni: jeho zuby jsou celé z ryzího zlata. Jeho kůň se jmenuje Gulltopp. Žije na místě zvaném Himinbjorg u Bifröstu. Drží hlídku na kraji nebes a brání duhový most (Bifröst) před skalními obry. Potřebuje dokonce méně spánku než ptáci. V noci vidí stejně dobře jako ve dne na vzdálenost 100 mil. Také dovede slyšet růst trávu na zemi, vlnu na ovcích a vše, co je hlasitější než tyto dvě věci. Vlastní roh zvaný Giallhorn, na který když zatroubí, je to slyšet ve všech devíti světech.
Zde je místo zvané Himinbjorga říkaljí, že je to Heimdall,ten vládce těchto svatých končin.
Zde hlídač bohů pijev příjemné síni veseledobrou medovinu.
Sám Heimdall si pro sebe v Heimdalargaldru říká:
Potomek devíti matek jsem já,devíti sester jsem já syn.
Heimdallovy matky se jmenují Angeyja, Atla, Eistla, Eyrgjafa, Gjolp, Greip, Imth, Jarnsaxa a Ulfrun.

DOD: Prakticky bez lidského uctívání, ale přece neméně důležitý hlídá Heimdall Asgard. Asgardský strážný stojí na svém místě na duhovém Bifrostu za jakéhokoliv počasí. Je zárukou bezpečnosti nebo alespoň včasného varování.
Bílý Ás zastane se ctí své místo, neboť je schopen vidět za noci stejně dobře jako za dne na sto honů, slyší trávu růst, nebo vlnu na ovcích, a nepotřebuje ani tolik spánku jako pták. Stojí u Bifrostu pořád, ačkoliv se jej Loki snaží často odlákat. Kromě svých schopností má polnici zvanou Gjallar, která je hlasitější než bouře a je slyšet ve všech devíti světech. A pokud náhodou Heimdall nemůľe stát na stráži a musí někam jet, má svého koně, který se jmenuje Gulltop.
Znám též pod jmény Hallinskidi, Rig a Gullintanni je tento Ás, který má zuby ze zlata, tvůrcem tří lidských stavů - namořníků, válečníků a farmářů.


Hel
Bohyně skandinávského podzemí Helheimu, kam přijdou všichni, kteří nezahynou hrdinskou smrtí v boji, tzn. zemřou nemocí nebo stářím. Je napůl bílá a napůl černá (někdy také popisována jako napůl krásná žena a napůl hnijící mrtvola). Je otázkou, kam se pak dostanou sebevrazi - do Valhally nebo k Hel? Dcera Lokiho (koho taky jiného...) a obryně Angrbody. Jejími sourozenci jsou vlk Fenri a had Midgardsorm. Při chůzi neustále hledí k zemi. V Helheimu sídlí v paláci Elvidni (utrpení).

DOD: Hel byla Ódinem vhozena do Niflheimu a získala od něj jistou pravomoc ve všech devíti světech. To je právo přidělovat místo a práci každému, kdo k ní bude poslán - to jsou ti, kdož zemřou na nemoc nebo věkem. Má zde krásné vily a zdi jsou zde opravdu vysoké, brány skvělé. Její síň se nazývá Eliudnir, její talíř Hlad, její nůž Hladomor, její sluha Ganglati, služka Ganglot, práh, přes který vstoupíš, Klopýtající a její postel Nemocná. Její záclony nesou název Zářící-žok. Hel je napůl černá a napůl lidským masem pokrytá. Díky tomu je velice snadno rezeznatelná od ostatních bohů. Vypadá poměrně sklesle a divoce zároveň.

Hermód
Ódinův nejmladší syn. Vydal se do Helheimu přivést zpět Baldra, ale kvůli Lokimu se to nepodařilo. Je možné, že tento mladík má jen polobožský původ. Je však velice statečný, proto je nazýván „Hermód Smělý“. Zastává funkci posla bohů.
Hlín
Strážkyně lidí, Friggina pomocnice.
Hnóss
Dcera Freyi a Óda. Celkem zajímavý fakt, neboť Ód krátce po svatbě někam zmizel. Proslulá svou až nebezpečnou krásou.


Höd
Slepý bůh, bratr Baldra, kupodivu silný. Vinou Lokiho zabije svého bratra (stane se handbanim), za což naoplátku jeho pošle do Helheimu bůh Váli. Po ragnaröku by se měl vrátit.
DOD: Höd je jméno jednoho z Ásů. Je docela slepý, ale velice silný. Bohové by byli rádi, kdyby tento Ás nebyl vůbec jmenován. To, co provedl, bude v myslích všech bohů i lidí přetrvávat na věky.

Höni
Bůh, který byl poslán jako rukojmí k Vanům. Na první pohled úctyhodný, ale nedokázal řešit problémy bez pomoci ostatních, proto ho Vanové brzy Ásům vrátili. Někteří autoři se však zmiňují o tom, že se jedná o „kněze bohů“, který věští budoucnost. Někdy zmiňován místo Viliho jako spolustvořitel lidí, kterým měl dát schopnost myšlení. Má přežít ragnarök a věštit budoucí osudy světa.
Hvitakrist
Doslova „Bílý Kristus“, termín používaný na Severu křesťanskými misionáři k popsání nového boha, jenž se do Skandinávie neúprosně dral z jihu.
Iduna
Žena boha poezie Bragiho. Zodpovídá za zdraví bohů, ti musí denně sníst jedno jablko z její pokladnice z jasanového dřeva, chtějí-li si udržet zdraví a sílu. Jednou ji unesl zlý obr za pomocí Lokiho (taky se vám zdá, že se Loki plete všude?), ale Loki ji nakonec po silném nátlaku ze strany ostatních bohů musel dovést zpátky. Její jméno znamená „Ta, která omlazuje“.

Ing
Někdy zmiňovaný jako Ás a otec Sasů. Vynořil se z moře, potom zmizel a prozatím je jeho status neznámý.
Kvasi
Nižší bůh moudrosti. Vznikl ze slin Ásů a Vanů, kteří takto symbolicky uzavřeli své spojenectví. Posléze byl zavražděn trpaslíky, kteří z jeho krve a medu vyrobili medovinu básníků - ódraeri. Tu jim nakonec odcizil Ódin a stala se jeho vlastnictvím. Několik kapek však ukáplo do Midgardu a stalo se majetkem pozemských básníků.
Lodur
Ve starých mýtech občas zmiňován jako jeden ze tří (Höni, Lodur a Ódin) stvořitelů lidí namísto boha Vé. Občas ztotožňován s Lokim.
Lofn
Dobrotivá pečovatelka nešťastně nebo nevhodně zamilovaných lidí. Za jejich lásku se přimlouvá u Frigg a Ódina, od kterých má svolení pečovat o jiskřící a vášnivou lásku i těch lidí, kteří měli zakázáno uzavřít sňatek.



Loki
by nebyl dostatečně charakterizován ani několika tlustými svazky. Je Ódinovým pokrevním bratrem, ale jejich skutečné příbuzenství je nejisté. Syn obra Fárbautiho a jeho ženy (obryně? bohyně?) Nály. Největší klevetník v Ásgardu. Je hádankou panteonu, kladný i záporný zároveň. Někdy pomáhá, jindy jde otevřeně proti ostatním bohům; v mnoha mýtech dostane někoho svou škodolibostí do nebezpečí, aby mu pak, i když většinou váhavě, pomohl ke štěstí. Je to zlomyslný bůžek. Jako jeden z mála severských bohů měl ale jistý smysl pro (hlavně černý) humor. Literární zdroje ho popisují jako elegantního a veselého boha, který střídá strany podle své vůle. Po navedení Höda k vraždě Baldra (stane se tedy rádbanim) byl vykázán z Ásgardu. Při ragnaröku povede síly zla. V knihách nalezneme i zmínku o tom, že je bohem ohně; to kvůli slovu „logi“, oheň. Podobně jako Prométheus ukradl oheň z Freyna ohniště a donesl jej lidem. Je otázkou, co z toho ale měl. Jeho jméno také znamená, že uzavírá éru bohů (ze staroislandského lúka=uzavřít, zavírat). V knize Runová astrologie je označen za „bisexuálního trickstera“, přičemž anglické slovo trickster označuje šibala či podvodníka, což je bezesporu výstižné. Mezi jeho rostliny patří styrač.

DOD: Také je tu jeden, patřící mezi Ásy. Někteří mu říkají klevetník Ásů, tvůrce všech podvodů a hanby bohů i lidí. Jeho jméno je Loki, případně Lopt, syn obra Fárbautiho. Laufey či Nál je jeho matkou. Býleist a Helblindi jsou jeho bratry. Loki je příjemného vzhledu, ale zlého charakteru, také často mění názory. V mazanosti a schopnosti obelhávat ostatní dosáhl daleko vyššího stupně vzdělání než kdokoli jiný. Vždy Ásy dostane do nějakého problému, ale většinou je z něj zase nějakým mazaným způsobem dostane. Sigyn je jméno jeho ženy, Nari či Narfi jejich syna. Loki měl ovšem i jiné potomky. Například v Zemi obrů byla jedna obryně zvaná Angrboda. S tou měl děti tři - Fenri, Jormungand a Hel. Když bohové zjistili, že tito tři sourozenci pro ně jednou, jak tvrdí Vědmina věštba, budou znamenat zkázu, začali je nenávidět. Poté Ódin poslal bohy, aby mu tyto "děti" přivedli... Více viz jednotlivě Fenri, Jormungand a Hel.

DOD: Loki, tento asgardský zloduch, je jednou z nejkontroverznějąích postav v Asgardu. Není jeden z Ásů, je to obr, který s Odinem uzavřel pokrevní přátelství. Je nazýván mistrem triků a podvodů, které Ásům zpravidla provádí. Ovąem poté, co Ásové přijdou na vinníka, Loki musí vąechno napravit. Často se střetává s Thorem, kterého mnohokrát přivede do potíľí. Thor se rozhněvá, a pak má Loki na výběr - vąechno urovnat, nebo se dostat do rukou boha hromu. Loki má na svědomí i několik bestií, které bohům stojí tváří v tvář nepřátelsky naladěny: had Jörmungandr, vlk Fenrir... Lokiho dcerou je i Hel, která stojí ale mimo sporu Lokiho s bohy.
Ačkoliv Loki, který je elementálem ohně, bohům provádí pěkné kousky, není proti nim přímo naladěn. Občas dokonce svojí povahou pomůľe - Loki zachrání dítě před obrem. Vąechno tedy vypadá v pořádku, ten kdo působí potíľe, je zase napravuje. Ale aľ do té doby, neľ Loki vezme trpaslíkovi Andvarimu prsten, který trpaslík prokleje. Prokletý prsten mění Lokiho charakter a z Lokiho se stane opravdový zloduch, který se spojí s obry proti Asgardu.
Odin, který na Sleipnim jel do Helu, aby probudil věątkyni z rodu obrů, se dověděl následující: Loki zjistí, ľe Frigg poľádala vąechny, aby neubliľovali Baldrovi, vąechny aľ na trs jmělí, který roste na západ od Valhally. Loki z tohoto jmělí vyrobí střelu a Baldrova slepého bratra Höda navede, aby tuto střelu na Baldra vystřelil. Protoľe Baldrovi nic neublíľilo, bohové vrhali na Baldra občas nějaké střely, které se od něho odráľely. Střela zamířená Lokim, jeľ vystřelí Hödr, z Baldra vyľene ľivot. Baldr musí být pomstěn na vrahovi, a tak je Hödr zabit daląím Odinovým synem Valim. Ásové chtějí zářivého boha zpátky, a tak bůh Hermodr na Sleipnim zajede do Helu a poľádá Hel, aby Baldra propustila ze svého království. Helina podmínka je jasná - vąichni musí Baldra oplakávat, a poté bude volný. Vąichni, vąichni drľí smutek kvůli Baldrovi - jenom Loki, proměněný v obryni Thökk odmítne. Baldr tedy musí zůstat v Heline říąi a Loki za to definitivně zaplatí - je spoután v podzemí, a nad jeho hlavou je had, který mu kape do tváře jed. Lokiho věrná ľena Sigyn tento jed zachytává do nádobky, a kdyľ ji Sigyn vylévá, několik kapek dopadne na Lokiho tvář, ten se křečích otřásá - a tehdy se třese země.
Nic není věčné, ani Lokiho trest není, jednou osvobozen, spojí se s prastarými obry, aby definitivně smetl Asgard...


Magni
Syn boha Thóra a obryně Járnsaxy. Dostal za pomoc otci koně Gullfaxiho, když ve třech letech zabil Thórova protivníka. Má výstižné jméno, v překladu znamená „Silák“. On a jeho bratr Módi přežijí ragnarök a uschovají Mjöllni.
Mani
Měsíční bůh, bratr Sol. Řídí vůz měsíce na obloze. Domnívám se, že měsíc (narozdíl od slunce) po ragnaröku už nebude existovat. Je to však zcela v souladu s představou nového světa, kde nebude existovat noc.


Mími
Vodní bůh, Ás, střežící podzemní pramen moudrosti u kořenů Yggdrasilu. Ódin s Mímim směnil své pravé oko za napití. Původně byl poslán s Hönim k Vanům, jenže ti se nějak naštvali, usekli mu hlavu a poslali ji zpět. Ódin ji za pomocí čarovných bylin oživil a radil se s ní. Občas zmiňován jako obr či vodní démon. Jeho studna se totiž nachází pod kořenem Yggdrasilu v Jötunheimu. Proto se Yggdrasilu někdy říká Mímameidr, tedy Mímoho strom.
Nanna
Manželka Baldra, milovala šperky; po jeho smrti za ním brzy odešla (bylo to přímo na jeho pohřbu). Jednalo se o bohyni vegetace; někdy též zmiňována jako bohyně měsíce. Po Hermódovi poslala zpět do Ásgardu plátno bohyni Frigg a zlatý prsten její důvěrnici Fulle.


Njörd
je bůh moří, patron rybářů a námořníků. Otec rodu Vanů, vlastník ohromných pokladů, statečný a obávaný válečník. Je ženatý s obryní Skaddi, která si ho vybrala za zvláštních okolností - měla právo zvolit si svého muže podle nohou, vybrala si tedy toho, kdo měl nohy nejhezčí, neboť se domnívala, že tak volí Baldra. Švédové ho považovali za předka svých panovníků.

DOD: Další z Ásů (původně z Vanů) se jmenuje Njörd. Žije v nebi na místě nazývaném Noatun. Vládne větru a ovládá moře a oheň. To je on, ke komu se máš modlit, než vyjdeš na cestu nebo na ryby. Je tak majetný, že může zajistit bohatství ve formě půdy nebo majetku všem, kdo jej o to požádají. Není z rodu Ásů, nýbrž z rodu Vanů. Vanové jej dali Ásům výměnou za Hænira a tím uzavřeli věčné příměří.Njörd má ženu Skadi, dceru obra Thiassiho. Skadi by chtěla žít na místě, kde žil její otec - to je někde v horách, na místě zvaném Thrymheim - ale Njörd chce žít poblíž moře. Dohodli se, že vždy budou devět nocí v Thrymheimu a poté opět nocí v Noatunu. Když se ale vrátili z Thrymheimu, Njörd řekl:Nenávidím hory - nebyl jsem tam dlouho,jen devět nocí:vlci vyli příšerně,nesrovnatelné s labutí písní.Na to mu Skadi odpověděla:Nemůžu spát na mořském loži kvůli křiku ptáků;ten racek přicházející od mořemne každé ráno budí.
Tak Skadi odešla a zůstala žít v horách v Thrymheimu. Vždy cestuje na lyžích a nosí u sebe luk. Říká se jí bohyně-lyží nebo paní-lyží. Jak bylo řečeno:Říká se mu Thrymheim,místu kde žil Thiassi,ten nejmocnější z obrů,Ale nyní, Skadi, jasná nevěsta bohůobývá otcův příbytek.Njörd z Naotunu měl dvě děti.Syn se jmenoval Frey a dcera Freya.



Norny
Tři sudičky nordické mytologie. Jmenovaly se Urd (Osudová), Verdandi (Stávající) a Skuld (Co musí být), zastupovaly minulost, přítomnost a budoucnost. Byly známy i další, méně významné norny. Ty jsou dobré i zlé a pocházejí jak z Ásů, tak z Elfů. Úkolem tří „hlavních“ noren bylo tkát pavučinu osudu - wyrd. Sedávali nejčastěji u Urdiny studně. Skuld mj. spolu s valkýrami v bitvě vybírá padlé a rozhoduje, jak dopadne boj.
Ód
Freyin manžel, jinak dosti nejasná postava severské mytologie. Brzy po svatbě zmizel a Freya se ho vydávala hledat. Při tom ronila slzy, které se měnily ve zlato.



Ódin
Otec veškerenstva, patron básníků, bojovníků a státníků, bůh smrti, války a magie. Je legendárně praktický, kvůli čemuž bývá falešně obviňován z proradnosti (no, v některých příbězích by to snad i mohla být pravda; literatura doslova píše, že dokáže být krutý a nemilosrdný, jenže někdo to dělat musí, že ano). Je také bohem extáze, extatického básnění a šamanských kouzel. Jako vůdce armády mrtvých válečníků způsobuje noční bouře. Nosí oštěp Gungni, který nikdy nemine cíl a má na hrotu runy, zaručující právo, a kouzelný prsten Draupni. Dokáže měnit podobu, ovládat mysl nepřátel, věštit a čarovat. Když byl v Midgardu, doprovázeli ho jeho živí bojovníci - berserkové. Jezdí na osminohém hřebci Sleipnim a shromažďuje padlé bojovníky (einherjije), kteří se budou po jeho boku bít za ragnaröku a hodovat s ním ve Valhalle. Obětoval se pro lidstvo, aby získal runy, své pravé oko vyměnil za moudrost. Bývá popisován jako starší mohutný vysoký jednooký muž. Má hodně jmen, jako Alfödr (Otec veškerenstva), Báleyg (S ohnivýma očima), Bileyg (Slabozraký), Blindi (Slepý), Bölverk (Zlo konající), Farmagud, Gagnrád, Gautatýr, Göndli (Ten s kouzly), Grímni (Ten s kápí, Maskovaný), Hanhagud (Bůh viselců), Haptagud (Bůh zajatců), Hár (Vysoký, Slepý), Herjan (Pán vojenských zástupů), Hjálmberi (Ten s helmou), Hnikar (Vznětlivec), Hropt, Hroptatýr, Jalk (Zbavený síly), Kjalar (Jedlík), Sídhött (S dlouhou kápí), Sigfödr (Otec vítězství), Sigtýr, Svipal (Vrtošivý), Thund, Váfud (Vítr), Valfödr (Otec zabitých), Veratýr (Bůh lidí), Vidur (Ničitel), Ygg (Strach) - podle vlastností a Odin, Odinn, Othin, Wodan, Wothan, Wuodan, Wuothan - podle zápisu. Jeho jméno je tabu, proto se opisoval pomocí uvedených vlastností. I jemu byly v dávných dobách přinášeny lidské oběti. Je poslední z trojice stvořitelů lidí, kterým dal do vínku dech a život. Mezi jeho rostliny patří jasan, jmelí, dub, laskavec, styrač a jilm. Tzv. Ódinovo znamení umožňuje umírajícímu vstup do Valhally, i když nezemře na bojišti. Jedná se o rituální poranění hrotem kopí.
DOD: Ódin je nejvyšší a nejstarší z Ásů. Vládne všem věcem a ostatním bohům, kteří jsou mu podrobeni jako děti svému otci. Frigg je jeho ženou. Ta zná osudy všech mužů i žen, avšak nikomu je neříká, jak je vidět na této řeči Ódina k Lokimu:Šílený jsi Loki,i mimo tvé žerty;proč nejsi zticha, Loki?Všechen osud, ve který věřím Frigg dávno zná - přestože jej nepředpovídá.
Ódin je nazýván Otcem-všech, protože je otcem všech bohů. Také je nazýván Val-otec (otec padlých), protože všichni, kdo v bitvě padnou, jsou rovnou jeho adoptivní synové. Přidělí jim místa ve Valhalle a ve Vingólfu a jsou známi jako Einheriar. Je také nazýván Henga-god (bůh oběšenců) a Hepta-god (bůh vězňů) a Farma-god (bůh lodních nákladů). On sám se nazývá ještě spoustou jiných jmen. Například na návštěvě u krále Geirroda:
Říkám si Grím a Ganglari,Heriam, Hialmberi,Thekk, Third (Třetí), Thunn, Unn,Helblindi, High (Vysoký),Sann, Svipal, Sanngetal,Herteit, Hnikar, Bileyg, Baleyg,Bolverk, Fjolnyr, Grímni, Glapsvinn,Fjollsvin, Sidhott, Sidskegg, Sigfather,Hnikud, Otec-všech, Atríd, Farmatýr,Oski,Omi, Stejně-tak-vysoký,Blindi, Gondlir, Harbard, Svidur,Svidrir, Ialk, Kialar, Vidur, Thror,Ygg, Thund, Vakr, Skilfing, Vafud,Hropta-Týr, Verafud, Veratýr.
V Gylfaginningu se Gangleri podivuje nad takovým množstvím jmen pro jednu osobu. Ódinovi každý národ přisoudil jiné jméno podle jazyka, kterým hovořil. Některá jména byla také použita v Eddických básních při Ódinových dobrodružštvích - Ódin nikdy nepoužívá před cizími své pravé jméno. "Nemůžeš se prohlašovat za moudrého, když neznáš všechny tyto příběhy.".

DOD: žádný z Ásů není tak zvláštní, tajemný a někdy zdánlivě nevypočitatelný jako jejich vůdce Odin. V porovnání s nejznámějšími Ásy ho uctívalo poměrně málo seveřanů a ješte míň jich mělo v Odina důvěru. Starý, jednooký, s dlouhou šedivou bradou a přes tento zjev bystrý, moudrý a ze všech Ásů nejsilnější bůh má mnoho dalších funkcí a jmen. Z legend je znám jako Har, Herrjan, Grimnir, Wodan, Wotan, Woden, a tyto a jiné jména často vyjadřují různé stránky jeho komplikované povahy. Jeho ženou je bohyně Frigg, která má přístup k stejným vědomostem jako její manžel. Nicméně nemá temné stránky povahy jako Odin a patří k přístupnějším obyvatelům Asgardu. Je to bohyně manželského a rodinného svazku.
Odin stál u počátku zrození našeho světa a bytostí tento svět obývajících, proto mu říkali též Allfödr (otec všech). I jiné důvody vedou k tomuto jménu: Jeho synem je Thor (s Jördou), Baldr (s Friggou), Vidar (s Grindou), Vali (s Rindou), dále Hödr, Bragi, několik vedlejąích božstev a pár lidských potomků. Někdy jsou mezi jeho potomky zařazeni i Tyr a Heimdall.
Ačkoliv původně bůh bitvy a větrů, začal Odin projevovat v průběhu staletí nezvyklé sklony k přemýšlení a metodám, jak se dozvědět co nejvíce. Obětoval proto jedno svoje oko, aby se mohl napít z Mimiho studnice vědění a devět dní visel na Yggdrasilu bez jídla a bez pití, zraněn v boku svým vlastním oštěpem, aby se dostal k tajemství run. Svedl též dceru jistého obra, aby se dostal k medovině poezie. že byl úspěšný, se dovídáme z díla Ynglinga Saga, kde je jako jedna z Odinových vlastností řečeno to, že často mluvil ve verších.
Jako Valfödr (otec padlých v bitvě) a Ygg (zuřivý) byl ale ctěn válečníky a velmi ho uznávali tzv. berserkeři .Byli to válečníci prakticky bez brnění, kteří bojovali v transu, a jako takoví měli pověst nezranitelných a neporazitelných. Podle pověstí poté, co se dostali do transu (berserkergang) je posedla taková zuřivost, že jim nic neodolalo. V bitvě vyli jako vlci, kousali své štíty, a kolem úst měli častokrát pěnu. Údajně měnili svou podobu na vlky či medvědy, a v této podobě jim žádná zbraň neublížila. Každopádně pro středověkého člověka musel být boj proti válečníkovi, který si v transu nevšímá ani nejtěžších zranění, strašlivý zážitek. Berserkeři ovšem poté, co je trans přešel, byli velmi zesláblí, a museli den i více odpočívat.
Hrdinové padlí v bitvě šli do Valhally - síně padlých. Byla pro slavné vítěze stejně jako pro poražené, kteří se nemínili vzdát a bojovali až do konce. Odin, který zná budoucnost, tyto válečníky (einherjer) shromažďuje k poslední bitvě s obry. Do té doby je čeká každý den bitva, a po bitvě hody ve Valhalle - a to i ty, kteří v této bitvě zdánlivě padnou. Na konci světa budou muset ale ve vší vážnosti znova tasit meče, a hrozba, která pokoří bohy, donutí i je padnout podruhé. Jinak Odin a jeho věrní se po nocích prohánějí na obloze, jak bylo zaznamenáno v 13. století kronikáři města Petersborough...
K Odinovi se neváže pouze Valhalla a Valaskjalf. Často sídlí v Gladsheimu při poradách Ásů, a ze svého trůnu zvaného Hlidskjalf vidí do všech devíti světů. Jeho společníky jsou dvě vrány, Huginn (myšlenka) a Munin (paměť), které vysílá časně ráno do světa a ty se vrací kolem poledne, aby mu pošeptaly, co všechno viděly a slyšely. V patách mu často jdou dva vlci - Geri a Freki. Dostávají na hostinách bohů Odinovo jídlo, protože on zpravidla pije jenom medovinu poezie.
Odinovou osobní zbraní je oštěp Gungnir ("Houpavý"), na jehoľ čepeli jsou vyryty magické runy a z tohoto oštěpu srží blesky. Dalším magickým předmětem je zlatý prsten Draupnir ("Kapka"), který se každou devátou noc zdevítinásobí. Držíce svůj oštěp, zjevuje se Odin zahalen v tmavomodrém, téměř do černa zabarveném plášti, aby vykonal, co uzná za vhodné. Častokrát pošle své služebnice - valkýry - aby vybraly padlé v bitvě, a poté je doprovodily do Valhally. Bez valkýr nelze do Valhally vstoupit, protoľe ostatním v tom brání divoká nepřekonatelná řeka Thund a poté Valgrind - těžká brána, kterou smrtelník neotevře.
Protože má Odin takovou moc a vědomosti, je jedním z bohů, kteří mají svůj den - jeho dnem je středa - v angličtině Wednesday - Woden's Day.

DOD: Odin, velikán s obrovským talentem, byl zprvu bohem, který řídil války. S kouzelným kopím v jedné ruce a se třpytivým mečem v druhé se vrhal se zjevnou radostí do nejstrašnějších bitek a určoval vítěze. Jako ochranu nosil na hlavě rohatou pozlacenou přilbu, brnění a kolem pasu opasek s velkou sponou, která jeho tolik potřebnou sílu činila desetkrát větší.
Ve všech bitvách ho provázeli dva strašliví vlci a divoké jezdkyně. Tyto mladé a krásné ženy, nazývané valkýry, se zjevovaly těm válečníkům, kteří v boji přijdou o život. Jinak byly neviditelné. Spatřit valkýry znamenalo špatné znamení. Po boji odváděly ty, kteří zahynuli se zbraní v ruce, do Valhaly, sídla boha Odina. Tam se za jeho přítomnosti účastnili veselé hostiny, kterou valkýry pořádaly.Někdy laskavý, ale vždy odměřený Odin nejedl. Pil jenom božský nápoj medovinu a část svého jídla dával dvěma velkým vlkům, kteří byli neustále po jeho boku. Odin nebyl obyčejný válečník, ale především mudrc. Zatímco válečníci i bohové hodovali a vyprávěli o svých úspěších, Odin přemýšlel.Měl odvahu obětovat jedno své oko a podívat se do fontány moudrosti, hlídané obrem Mimirem. Způsobil si tak částečnou slepotu, ale dostalo se mu takových znalostí jako žádnému jinému bohovi. Odin znal starogermánské písmo s runami - kouzelnými znaky, které později začali používat Vikingové.Docela pohledný a kultivovaný Odin se vyjadřoval s lehkostí a nejčastěji ve verších, protože zbožňoval poezii. Byl statné postavy, líbil se ženám a měl velké úspěchy. Ačkoli se oženil s bohyní sňatku Friggou, rád se dvořil jiným bohyním, a někdy dokonce i obryním. Proto měl množství dětí a trochu složité rodinné vztahy.
Při odpočinku ve svém paláci Asgardu sedával uprostřed obrovského sálu postaveného jenom pro něj. Sál mohl pojmout tisíce válečníků. Odin měl vždy při ruce své kouzelné kopí, strašlivou zbraň, z níž mohl nechat vyšlehnout blesk. Každý den nad zemí pomalu přelétávali dva černí havrani jménem Myšlenka a Paměť. Za soumraku tito dva posvátní ptáci sedávali na ramenou svého pána a podrobně mu vyprávěli o tom, co viděli. Když Vikingové spatřili nějakého havrana, věděli, že je to asi Odinův posel.Odin svůj čas věnoval přemýšlení a hlavně rozjímání, také velmi rád cestoval. Jezdil na svém bájném oři Sleipnirovi, s jehož pomocí se mohl rychle dostat kamkoli na světě. Někdy se přestrojil, či dokonce přeměnil, aby lépe zapadl mezi lidi a pobavil se nebo poučil některé bohy o skromnosti. Občas mu radil prohnaný a zlomyslný Loki, s nímž uzavřel podivné spojenectví.Lidé se Odina báli a bohové ho uznávali. V jeho osobě se spojovaly kvality bojovníka, básníka a mudrce.


Rán
Bohyně bouří a manželka Aegiho. Vlastnila síť, do které chytala utonulé námořníky. Ti si ji nakláněli obětinami v podobě mincí, které házeli do moře. Všichni lidé, kteří se utopí, jdou po smrti k ní.
Sága
Hospodyně na Sökkvabekku. Také označována jako bohyně historie.
Sif
Bohyně obilí, úrody a plodnosti, manželka Thórova. Byla nesmírně krásná, což jí záviděl Loki. Ten jí jednou v noci ustřihl její plavé vlasy, ale když ho potom ráno chytil Thór pod krkem, rád je nahradil parukou z tepaného zlata. Tyto zlaté vlasy pak měly tu vlastnost, že samy rostly. Tuto událost lze vysvětlovat ze dvou různých pohledů: 1) Pro germánské ženy bylo ostříhání vlasů potupou. Lokiho čin tak lze hodnotit jako čirý vandalismus. 2) Ve vlasech sídlila životní síla všech bytostí. Jejich ostříháním pak měl být jejich majitel zbaven svých magických schopností. Loki pak bezpochyby bohyni Sif záviděl její vlastnosti a proto její vlasy ukradl (=ostříhal).
Sigyn
Manželka Lokiho, obětavá a tichá bohyně, která stála vždy věrně při svém manželu, i když jej bohové potrestali. Po jeho spoutání uprchla z Ásgardu a starala se o něj. Měla syna Narfiho, ale neví se, zda právě s Lokim.
Sjöfn
Jedna z bohyň pečujících o zamilované. Snorri Sturluson doslova píše: „Stará se o to, aby naklonila mysl žen a mužů lásce.“ Podle ní se také láska nazývala sjafni.


Skadi
Obryně a manželka boha moří, Njörda. Svého manžela si vybírala podle nohou. Nejhezčí ovšem neměl Baldr, ale právě Njörd.
Sol
Bohyně slunce, sestra Maniho. Řídí koně (Alsvid a Árvak) zapřažené do slunečního vozu. Před svou smrtí během ragnaröku stihne porodit dceru, která bude svítit na nový svět.
Syn
Friggina klíčnice, do Ásgardu nepustí nikoho, kdo zde nemá co pohledávat. Na sněmu bohů hájí křivě nařčené.

                                                  

Thór
je nejznámější Ódinův syn. Jeho matkou je Fjörgyn (někdy zmiňovaná jako Jord). Svalnatý obr s ryšavým plnovousem, hravě vládnoucí gigantickým kouzelným kladivem Mjöllni a pro své potěšení zbavující zemi obávaných obrů. Není moc bystrý, má ale ve své výzbroji hrom a blesk, navíc dokáže být oblíbený, dobrosrdečný a štědrý pokaždé, když je to třeba. Ódin ho musel mít hodně rád, soudě podle času, který strávil marnými pokusy o synovo umravnění. Thórovou ženou je Sif, bohyně obilí. Když jednou zlomyslný Loki ustřihl její překrásné plavé vlasy, musel je nahradit parukou z tepaného zlata. Vždy vystupuje jako přímá postava s prostým „selským rozumem.“ Byl oblíbený hlavně prostým lidem, neboť nebyl tak komplikovaný, jako jeho otec. Otroci a poddaní (v současné době nepříliš aktuální) po smrti jdou k němu, pokud ovšem dobrovolně nezemřou se svým pánem; pak přicházejí rovněž do Valhally. Jeho znakem je svastika jakožto symbol pohybu a energie. Jako sloužící má dvě děti sedláka, u kterého kdysi Thór přespal. Jejich jména jsou Tjálfi a Röskva. V literatuře také označován jako Ásathór - Thór Vozka či Hromovládce. Mezi jeho rostliny patří jasan, cesmína, líska, dub, kopretina, jeřáb, sporýš, bříza, dobromysl, sedmikráska, hlodáš, kopřiva, bodlák a hloh.
DOD: Thór je ze všech bohů nejvýznačnější; je znám jako Ása-Thór (Thór z Ásů) nebo také Oku-Thór (jezdící Thór). Je nejsilnější ze všech bohů i lidí. Jeho domovem je místo zvané Thrudvagnar a jeho síň je zvaná Bilskirnir; je zde na 540 pokojů a je to největší budova, která kdy byla postavena, aneb jak jest řečeno v Grímnismálu:Pět set pokojů a ještě čtyřicet k tomumyslím že celkem v Bilskirniru je.Ze všech domů,jejichž střechu jsem poznal,vím, že síň mého syna je ta největší.Thór má dva kozly. Jejich jména jsou Tanngnióst a Tanngrisnir. Ti tahnou kočár, ve kterém Thór jezdí za bouřky po obloze. Kvůli tomu je nazýván Oku-Thór. Také má ještě tři speciální artefakty. Prvním z nich je kladivo Mjöllnir, dobře známé ledovým a skalním obrům: rozbilo již mnoho lebek jejich otců a příbuzných. Další z artefaktů je opasek síly. Když si jej Thór nasadí, jeho síla se ještě zdvojnásobí. Třetím artefaktem je pár železných rukavic, bez kterých nemůže Mjöllnir vůbec vzít do rukou.
Údajně není nikdo, kdo zná všechna jeho dobrodružství.






DOD: Thor - nesmírně energický a silný bůh hromu, ochránce Midgardu před obry. Pro Skandinávce Thor, pro Anglosasy Thonar nebo Thunor, pro Germány na území dnešního Německa Donar a kdysi nejuctívanější bůh z tohoto panteonu.
Thor, syn Odinův, vládne nejenom hromům, ale je i bohem deště a bohem těžce pracujících lidí, sedláků. Jeho přímá povaha byla pro sedláky pochopitelnější než komplikovaný Odin. Hromobití, které Thora doprovází, je způsobeno jeho kočárem, taženým dvěma kozly - Tanngjöstem a Tanngrisnirem. Tito kozlové jsou zázrační, protože když si Thor večer chce odpočinout, může je zabít, nasytit se jejich masem a kozlové jsou ráno zase živí a zdraví. Ke každém hromobití zpravidla patří blesky - jsou způsobeny Thorovou zbraní - nejcennější zbraní Ásů v boji s obry - kladivem Mjöllnir ("Drtič"). Toto kladivo létá po obloze ve formě blesku, nikdy nemine cíl a vždy se vrátí do Thorovy ruky. Mjollnir je tak silný, že je schopen jediným úderem v horách vytvořit údolí. Aby Thor touto strašlivou zbraní mohl bezpečně vládnout, má kovové rukavice, a opasek síly, který zdesetinásobuje sílu.
Thor je dokonce tak významný, že v 9. - 11. století, v období boje o to, jestli Skandinávii bude vládnout Aesir nebo křesťanství, se jako protiváha křesťanských křížků na krku nosil malý symbol Mjollniru. V legendách se Thor objevuje na zemi, aby promlouval s křesťanskými králi švédska. A křesťanským mnichům muselo jistě připadat ironické, že za jejich vlády kdy bylo zima a nízká úroda, poté, co se Norové ještě na jistý čas vrátili zpátky k Aesiru, zavládlo období teplých let a bohaté úrody. Byl to boj "rudého" Thora (podle barvy jeho vousů a vlasů) a "bílého" Krista, který provázel toto období tzv. duální víry.
S Thorem, stejně jako s mnoha jinými legendárními bytostmi je spojen protivník - světový had Jörmungandr - obluda žijící v moři, která je už tak velká, že se zakousla do vlastního ocasu. Thor několikrát Jörmunganda napadne, ale boj skončí nerozhodně. Definitivní rozhodnutí padne až v hodině zkázy - Ragnaröku.
K Thorovi se váže ale i spousta jiných příhod, ve kterých vystupují i další Ásové. Jedna z nich dokazuje, že i bohové mají smysl pro humor a vypráví o tom, jak se Thor vrací z výpravy proti obrům.
Thor došel k zálivu, kterého druhou stranu se chtěl rychle dostat. Byl utrmácený, jeho oděv už vůbec nevypadal skvěle. Neměl také své skvělé spřežení a tak se chystal záliv obejít. Najednou však připlouval stařík na loďce. Určitě převozník! Stařík, který se jmenoval Harbard připlul blíže, a tak se mezi ním a Thorem rozvinul tento rozhovor:
•    Thor:"Převozníku! Můžeš mě zavést na druhý břeh?"
•    Harbard:"Můžeš mi alespoň něčím zaplatit?"
•    Thor:"Převez mě a rozdělím se s tebou o své jídlo!"
•    Harbard:"Jak vidím, lžeš, jsi tulák a ničema!"
•    Thor:"Jsem bůh Thor, a vracím se z výpravy proti obrům! Jestli mě převezeš, štědře se ti později odměním!"
•    Harbard:"Jsi jenom zloděj koní! Jdi si tedy pěšky!"
A než se Thor mohl vzpamatovat, stařík rychle odplouval pryč. A tam, na širém moři, se převozníkova ramena natřásala bláznivým smíchem. Jeho jediné oko jiskřilo škodolibostí, protoľe Harbard nebyl nikdo jiný než sám Odin.
Den zasvěcený Thorovi je čtvrtek anglicky Thursday - Thor's day.

Trúd
Dcera Sif a Thóra.


Týr
je válečník, generál panteonu, v němž je Thór elitním pěšákem a Ódin státníkem. Je Ódinovým synem, zřejmě adoptivním. Přes svou čest a schopnost přímého jednání musí Týr křivě přísahat, když dojde ke spoutání vlka Fenriho. Za trest jej vlk připraví o pravou ruku. S tím souvisí rituál vstupu do Týrova posvátného háje, kdy si návštěvníci nechávají svázat ruce a nohy. Jeho posvátným dnem je úterý. Týr představuje právo a řád a je rozhodně čestnější a spravedlivější soudce než nevyzpytatelný Ódin. Přísaha složená v jeho chrámu měla nejvyšší pečeť neporušitelnosti. Je po něm pojmenováno úterý.
DOD: Mezi Ásy je zde také Týr. Je nejodvážnější a nejstatečnější z bohů i lidí a má obrovskou moc nad vítězstvím v bitvách. Mužům akce doporučuji modlit se k němu. O muži, který nikdy neváhá a vždy ostatní překvapí, se říká, že je tý-odvážný. Byl tak moudrý, že o těch nejmoudřejších lidech se říká, že jsou tý-moudří. Jeden z důkazů jeho odvahy je například to, že když Ásové lhali vlkovi Fenrimu ohledně spoutání Gleipnim, vložil svou pravou ruku do vlkovy tlamy, aby jim uvěřil, že jej poté hned zase pustí. Jakmile Ásové odmítli rozvázat ho, ukousl Týrovi ruku na místě, kterému se říká vlčí kloub (zápěstí). O jeho kvalitách není sporu.

DOD: Nebeský bůh, mlčenlivý Ás Tyr, by se dal zařadit v roli generála do triumvirátu, kde je Odin státníkem a Thor elitním pěąákem. Volán často na pomoc v bitvách, bývaly zbraně Vikingů často označeny jeho runou. Tyr je bůh čestného boje, spravedlnosti a přísahy.
Nejstarší demokratický parlament v té formě, jak ho dnes chápeme, byl severský Thing. Thingy, kterým dal základ Tyr, byly regionální sjezdy svobodných seveřanů z okolí. Lidé přijíždeli, aby pod dohledem zákonodárců řešili své spory a problémy. Staroseverské zákony byly v některých ohledech podstatně demokratičtější než jejich soudobé evropské protějšky, případně zákonnost antická.Pokud například poslal svobodný člověk svého nevolníka provést nějaký zločin, nebyl potrestán nevolník, ale onen člověk... Thing je ve formě Althingu (islandského parlamentu)
nejstarším evropským parlamentem s nepřerušenou tradicí. Tyr se velmi zasloužil o to, aby byl oddálen konec světa. Jedno z Lokiho dětí, obrovský vlk Fenri začal být tak nebezpečný, že ho bohové, kteří si ho k sobě vzali ještě jako štěně, museli spoutat řetězy. Jenže Fenri těžké řetězy dvakrát rozrhl jenom tím, že se ráno protahoval. A tak bohové požádali o pomoc trpaslíky, a ti jim zpátky poslali tenké vlákno. Pochybovačný Odin vzal toto vlákno a snažil se ho roztrhnout. Ačkoliv se vlákno zdálo být lehce roztrnutelné, nepodařilo se to Odinovi dokonce ani poté, co za jeden konec tahal on sám, a za druhý Thor. Vlákno vydrželo, i když do něj začal sekat Tyr svým mečem a jiný bůh sekyrou.Fenri ovšem začal tušit zradu, a tak když ho bohové vyzvali, aby zkusil přetrhnout tenké vlákno, chtěl záruku, že se nejedná o něco nečestného. Jeden z Ásů měl dát ruku do Fenriho tlamy na znamení toho, že to není žádná zrada. žádný z Ásů nechtěl přistoupit na něco takového, a tak Tyr beze slova strčil svou ruku do vlkovy tlamy. Fenriho spoutali vláknem, a když Fenri po marném zápase zjistil, že se nevyprostí, udělal to jediné, co v té chvíli mohl - a Tyr už navěky zůstal jednorukým bohem. Tyr, známý v Anglosasům spíše pod jménem Tiw, Tiwaz, má též svůj den - úterý, Tiw's day - Tuesday.


Ull
Syn Sif a pravděpodobně Ódina, vynikající lučišník a lyžař. Jeho jméno znamená „sláva“. Oficiálním otcem byl Thór. Vystupoval jako ochránce spravedlnosti a strážce přísah. Ty se skládaly při Ullově prstenu. Ull byl také bohem bohaté sklizně.
DOD: Sif, oficiálně Thór - pravděpodobně ovšem Ódin
Ull je jméno jednoho syna Sif, nevlastního syna Thórova. Dokonale střílí z luku a zvládá jízdu na lyžích - nikdo se mu v těchto aktivitách nemůže rovnat. Ull je také velice krásný a vždy slaví v boji úspěch. Je dobré modlit se k němu ohledně věcí, které se týkají čestného osobního souboje.

Váli
Syn Ódinův a obryně Rind; vynikající střelec a vrhač zbraní. Jako jeden z mála přežije ragnarök. Zabil Höda a pomstil tak Baldrovu smrt. Není bez zajímavosti, že v té době měl být sotva jednu noc starý.
DOD: Sif, oficiálně Thór - pravděpodobně ovšem Ódin
Ull je jméno jednoho syna Sif, nevlastního syna Thórova. Dokonale střílí z luku a zvládá jízdu na lyžích - nikdo se mu v těchto aktivitách nemůže rovnat. Ull je také velice krásný a vždy slaví v boji úspěch. Je dobré modlit se k němu ohledně věcí, které se týkají čestného osobního souboje.

Vanové (Vanir)
Staronordičtí bohové a bohyně z rodiny, do níž patřili Njör, Frey a Freya. Ve srovnání s Ásy byli mírnější, uhlazenější a více se zajímali o otázky spojené s plodností.
Vár
Hlídačka dodržování slibů, bedlivě bdí nad přísahami a smlouvami. Porušování trestá. Zejména je vzývána při uzavírání manželských úmluv. Naslouchá také tajným slibům mezi muži a ženami.

Syn Bora a bratr Ódina s Vilim. Ti tři zabili obra Ymiho a z jeho těla stvořili svět. On a jeho bratři pak také oživili člověka. Jeho darem lidstvu byly smysly (sluch, zrak a řeč) a podoba lidského těla. Někdy je uvažován jako jedno z jmen samotného Ódina.
Vídar
Syn Ódinův a obryně Gird. Je silný zhruba jako Thór a vlastní těžkou železnou botu, se kterou vše rozdrtí. Nazýván „Mlčenlivý“. Při ragnaröku pomstí svého otce a zabije Fenriho. Spolu s Válim přežije soumrak bohů.
DOD: Vidar jest jméno jednoho tichého Ása. Má silnou botu. Silou se téměř vyrovná Thórovi a Ásům je velmi užitečný v případě všech možných nebezpečí.

Vili
Syn Bora a bratr Ódina a Vé. Lidstvu měl darovat rozum a pohyb. Někdy je uvažován jako jedno z jmen samotného Ódina.

Vör
Bohyně, které nic nezůstane utajeno. Velmi bystrá a zvídavá.













Slovník míst, věcí a ostatních osob

AEtt/AEttir
AEtt je singulár, AEttir plurál (AE je jedno písmeno). AEtt je název pro kteroukoli ze tří skupin písmen, jež společně tvořily runovou abecedu. Germánský futhark prostý se sestával ze tří aettir, každý aett obsahoval osm písmen. AEtt také přeneseně značí osm světových stran (S, J, V, Z, SV, SZ, JV a JZ).
Álfheim
Sídlo Freyovy družiny umístěné v Ljósálfheimu.
Andhrímni
Kuchař ve Valhalle. Staral se o jídlo pro všechny osoby ve Valhalle (kromě Ódina, který se živí pouze vínem).
Angrboda
V překladu „zvěstovatelka hoře“. Obryně, která spolu s Lokim zrodila vlka Fenriho, hada Midgardsorma a bohyni Hel.
Ásatrú
Islandské slovo, přeložitelné jako „víra v Ásy“. V obecném slova smyslu označuje severské pohanství.
Ásgard
Sídlo bohů Ásů. Sestává se z mnoha paláců obývaných bohy i bohyněmi, v jehož středu stojí Valhalla, Dům padlých, kam přicházejí padlí bojovníci. Příslušnou runou je Gebo. Snorri ho charakterizuje jako stavbu celou ze zlata a vybavenou s božským vkusem.

DOD: Domov a hrad Aesiru - to byl severský "ráj". Místo vąech spravedlivých, odváľných lidí, kterým je dovoleno ľít po boku Ásů. Lidé, kterých cílem byl Asgard, vľdy v ľivotě zanechali něco pozitivního.
Asgardu vládne nejstarąí Ás Odin. ®ije se svojí ľenou Frigg v síni celé ze stříbra, která se jmenuje Valaskjalf. Kromě Valaskjalfu mu patří i Valhalla - velká dvorana padlých, určená pro padlé na bitevním poli.
V Asgardu jsou i daląí příbytky bohů:
•    BILSKIRNIR - síň blesků, stojící v části Asgardu zvané Thrudheim - je obývána Thorem a jeho ľenou Sif.
•    BREYABLIKK - "©iroký rozhled" - příbytek Baldra a jeho ľeny Nany, krytý stříbrnou střechou, nesenou zlatými sloupy.
•    FOLKVANG - "Pole válečníků" - je devět zámků patřících Freyi a její polovině padlých na bitevním poli, druhá polovina jde do Valhally k Odinovi. Jeden ze zámků se jmenuje Sessrumnir.
•    GLITNIR - "Zářící" - síň obývá syn Baldra a Nany - bůh spravedlnosti Forseti.
•    HIMMINBJÖRG - "Nebeský vrch" - domov stráľce Asgardu - Heimdalla.
•    VIDHI - "Bílý" - je obýván daląím Odinovým synem Vidarem.
•    NOATUN - hrad jednoho z Vanů - Njördra.
•    SOKKVABEKKR - "Proud časů" - příbytek obryně Sagy - vládkyní času a věątkyně.
•    THRYMHEIM - "Království hromů" - tuto síň obývá Njördrova manľelka - bohyně ledu Skadi.
•    YDALIR - "Údolí tisů" - je obýváno Thorovým adoptovaným synem Ullem.
V Asgardu dále stojí GLADSHEIM - sněmovní síň Ásů. Podle legend je Asgard s Midgardem spojen duhovým mostem, který se jmenuje Bifrost a tento most hlídá Heimdall.

Ask
V překladu „Jasan“. První stvořený muž, zakladatel lidstva.
Asvid
Vládce obrů.
Audumla
Obrovská kráva, zrozená spolu s prapůvodní bytostí Ymim z řeky Élivága, která trpělivě lízala kus ledu, až se z něj vytvořil Búri. Z jejího mléka se živil právě Ymi.
Austri
Jeden ze čtyř trpaslíků, kteří v nordické mytologii podpírají nebeskou klenbu. Zbývající tři se jmenují Nordri, Sudri a Vestri. Jejich jména korespondují s názvy světových stran. Jednotlivé strany mají i své barvy: sever je černý, východ červený, jih bílý a západ hnědý.
Bergelmi
Jediný obr, který přežil potopu světa po Ymiho smrti. On a jeho žena pak obnovili populaci obrů.

Berserk
Ódinovi živí bojovníci (narozdíl od einherjů - padlých bojovníků). Název odvozen buď od slova berserkr (v medvědí košili, tzn. v medvědí kožešině), nebo bare serk (bez košile, tedy bez brnění, případně úplně bez oblečení), či björneserk (člověk ve zvířecí kůži nebo se zvířecí povahou). Své protivníky prý zabíjeli prokousnutím průdušnice (podobně jako vlci).
Bestla
Ódinova matka, obryně. Jméno nebylo nikdy uspokojivým způsobem přeloženo. Dcera obra Bolthorna.



Bifröst
Duhový most spojující všech Devět světů. Neunese žádné temné bytosti, přejít jej mohou pouze bohové a padlí hrdinové. V den ragnaröku se zřítí. Jeho hlídačem je bůh Heimdal. Podle legend ho postavil Vé.
Bilskirnir
Palác Thóra v Trúdvangu.
Blót
Obřad sloužící bohu, mše. Oběti se přinášel všem - nejenom bohům, ale i elfům (álfablót), skřítkům apod.
Bolthorn
Doslova „Zlý trn“. Obr a Ódinův dědeček.
Bor
Syn Búriho. S obryní Bestlou, dcerou Bolthorna, zplodil tři syny, kteří dostali jména Ódin, Vili a Vé. Ti se stali prvními z božské rodiny Ásů.

Brakteát
Zlatá nebo stříbrná plíšková mince, nošená jako medailon.
Breidablik
Baldrův palác.
Brimi
Posmrtná hodovní síň. Je určena těm, co mají zálibu v dobrém nápoji. Počítá se mezi dobrá sídla, do kterých mohou přijít duše mrtvých. Jak vidno, Valhalla a Helheim nemají monopol na mrtvé. :) Viz také Gimlé, Sindri.
Brísingamen
Náhrdelník Brísingů. Patří bohyni Freyi. Původně se mohlo jednat o plod blíže nespecifikované západoindické rostliny.
Brokk
Skřítek, který na Lokiho žádost zhotovil nové zlaté vlasy pro bohyni Sif. Navíc vyrobil loď Skídbladni a oštěp Gungni. Loki se s ním vsadil, že jeho bratr Sindri (někdy Eitri) nedokáže udělat tři jiné, ještě lepší věci. Sindri ovšem vyrobil prsten Draupni, kance Gullinburstiho a kladivo Mjöllni, čímž sázku vyhrál.
Búri
Jedna ze dvou prabytostí. Vznikl ze slaných kamenů, které oblizovala kráva Audumla. Jeho syn, Bor, pak měl tři potomky, kteří se stali zakladateli božské linie Ásů.
Čarodějnictví, černokněžnictví
Angličtina zná celou řadu relativně specializovaných termínů pro různé typy čarodějnických praktik. Bernard King jich významově i lexikálně rozlišuje několik druhů. „Witchkraft“ je např. „lidové“ čarodějnictví přeživší z pohanských dob, nejčastěji spojované s koštětem a černou kočkou, ale i s bábou kořenářkou a lektvarem lásky. „Sorcery“ je záležitost aristokratičtější, soubor praktik více či méně odvozených z Kabaly a astrologie, ve folklóru prezentován černokněžnickou knihou a talárem magie.
Dain
Vládce elfů.
Delling
Doslova „jaro dne“, rozbřesk.
Devět světů
Strom světa, jasan Yggdrasil, v sobě obsahuje celý stvořený svět, shrnutelný do devíti světů. Jsou to: Ásgard, Helheim, Jötunheim, Ljósálfheim, Midgard, Múspellheim, Niflheim, Svartálfheim a Vanaheim. Povšimněte si, že příponu gard (sídlo) má pouze svět bohů (Ásů) a lidí, zatímco heim (domov) je vyhrazen ostatním druhům. Možná je to trochu diskriminace Vanů, kdo ví. ;) V každém případě, tyto světy si lze představit asi takto:
Ásgard    Vanaheim    Ljósálfheim    Svartálfheim
                                                     Midgard
Múspellheim    Helheim    Jötunheim    Niflheim
Náš Midgard tedy tvoří střední vrstvu mezi (řekněme) světy světla a temnot. :) Nelze samozřejmě říct, že např. Ásgard a Vanaheim spolu sousedí, ale důležité je uvědomit si zejména postavení mezi jednotlivými částmi Yggdrasilu. Lze se ovšem setkat také s uspořádáním do tabulky 3×3, ale Midgard je vždy uprostřed. Symbolizuje to jeho určitou výjimečnost a také to, že každý člověk si může zvolit mezi cestou dobra a cestou zla.
DOD:Svět Seveřanů podle jejich mýtů tvoří 9 samostatných světů, a každý z těchto světů je obydlen určitými bytostmi. Tento celý světový systém podepírá mohutný strom zvaný Yggdrasil. Jasan, který tvoří pojítko mezi světy, má kořeny až v podzemním světě bohyně Hel,

prorůstá světem lidí a jeho nejvyšší výhonky sahají až do světa Ásů.
Světy jsou propojeny cestami, kterými dokázal projít mezi světy kromě bohů zkušený šaman nebo šamanka. Odin má na cesty mezi světy osminohého koně Sleipniho, pro kterého tyto cesty jsou tak jednoduché, že si jej na tento účel od Odina půjčují i jiní bohové. Yggdrasil je též jediný strom na světě, který divokého Sleipniho udrľel.
Jak již bylo řečeno, Yggdrasil sahá aľ do Helheimu - severského podsvětí. Některé kořeny jsou v Niflheimu - v něm vládne drak Nidhöggr, který se snaží Yggdrasil zničit útokem na jeho kořeny. Strom má ovšem obránce, orla, který sídlí v jeho koruně a dennodenně Nidhögga napadá. Pod jinými kořeny je studnice moudrosti, kterou kdysi hlídal obr Mimir. Každý, kdo se z ní napije, získá velkou moudrost. To ovšem není jediná studna u Yggdrasilu - u jiné žijí Norny - severská obdoba našich sudiček. Jsou tři - Urd, Verdandi a Skuld. Pokud se zrovna nestarají o osudy smrtelníků, zalévají Yggdrasil ze své studny. Tato studna zvaná Urdina studna, je často svědkem porad Ásů.
Devět světů Yggdrasilu

1.Niflheim
Země ledu a zimy, ve které pramení z Hvergelmiru Elivágy. Vládne mu drak Nidhöggr. Svět se stal dočasným útočistěm mrazivých obrů, kteří čekají na poslední bitvu s bohy.


2.Muspellsheim
Druhý ze světů, kterého části dali vzniknout světům Yggdrasilu. Je obýván plamennými obry, kterým vládne černý obr Surt. S mrazivými obry je spojuje jediný cíl - zničit řád světa daný bohy Asgardu.


3.Midgard
Svět lidí, ve kterém žijeme. V tomto světě se prolíná působení sil řádu - bohů a sil chaosu - obrů. O tento svět se vede neustálý boj a stranu Ásů zde jako ochránce Midgardu zastupuje Odinův syn Thor.


4.Jötunheim
Další obří svět - nicméně ne všichni obři z Jötunheimu jsou bohům nepřátelští. Někteří jötunheimští obři jsou na cestách společníci Thorovi - společníci největšího nepřítele obrů. Jötunheim je drsná skalnatá země bičovaná silným větrem. Vládne zde obr Asvind.


5.Vanaheim
Země druhého pokolení bohů. Vanové jsou známí bohové plodnosti. Jejich země je zemí hojnosti a klidu. Nicméně přes své hlavní schopnosti dokáží Vanové i tvrdě bojovat. Jejich náčelníkem je Aegir.


6.Ljosalfheim
Světlí elfové obývají tento svět, který je přechodem mezi nejnižšími sférami Asgardu a nejvyžšími sférami Midgardu. Světlí elfové jsou bytosti intelektu a spirituality. Jejich vládcem je bůh z pokolení Vanů Freyr.


7.Svartalfheim
Tento svět obývají tmaví elfové - ovšem označení světlí nebo tmaví nemá nic společného s jejich charakterem. Stejně jako v Ljosalfheimu se zde prolínají nejnižší sféry Midgardu a nejvyžší sféry Helheimu. Tmaví elfové jsou velmi schopní výrobcové magických předmětů, které slouží bohům k boji s obry, cestám mezi světy a k jiným různým účelům. Tmavým elfům vládne náčelník jménem Modsognir.


8.Helheim
Svět studené bohyně Hel je místem, které je dosažitelné mostem přes řeku Gjoll - jednu z Elivág. Most hlídá pekelný pes Garm, který žije v místě zvaném Gnipahellir. Tento svět ovšem není peklo z našeho pohledu - není zde utrpení v kotlích vařící smůly a neposkakují zde žádní čerti s rohy a kopyty. Je to spíše místo, kam odejde většina mrtvých a kde v nehybnosti mrazu očekávají znovuzrození.


9.Asgard
Po stvoření světa Ásové přišli na pláň Idavöll a zde postavili Asgard. Hrad Ásů, kterému vládne nejstarší, nejmoudřejší a nejsilnější z Ásů - Odin.

Dvalin
Vládce trpaslíků.
Eddy
Dvě sbírky staronordických literárních prací. Takzvaná Mladší Edda (Edda prozaická) byla sepsána Snorri Sturlusonem někdy před rokem 1253. Autor, významný islandský vzdělanec,
právník a politik, byl roku 1241 zavražděn z politických důvodů. Starší Edda (Edda veršovaná) je souborem mytologických a hrdinských básní, nejstarší z nich pocházejí z doby kolem roku 900. Obě knihy jsou fascinujícím čtením.
Eiktyrni
Jelen, stojící na střeše Valhally spolu s kozou Heidrúnou.
Eldhrímnir
Kotel, v němž se ve Valhalle vaří Saehrímniho maso.
Elf
Staronorský název zní správně álf, avšak vzhledem k zažitosti termínu elf, hlavně díky pohádkám anglosaské provenience, ponechává se tento upravený název. Mytologická bytost lidem obvykle užitečná. Dělili se na dva typy: Světlí elfové patřili k Freyově družině, tmaví elfové (doslova „černí“, staronorsky svart=černý) sídlili pod zemí. Rovněž nazýváni skřítkové nebo trpaslíci.
Élivága
Řeka, která vznikla při stvoření světa působením Múspellheimu na Niflheim. Z ní se zrodil obr Ymi a kráva Audumla. Někdy zmiňována v množném čísle jako řeky života Élivágy.
Embla
V překladu „Jíva“. První stvořená žena, zakladatelka lidstva.
Fenri
Vlk, potomek Lokiho. Nejprve chován doma u Ásů, posléze však spoután čarovným poutem Gleipnim. Při spoutávání ovšem přišel Týr o ruku.
DOD: Ásové odvedli vlka domů a pouze Týr měl dost kuráže na to, aby se k vlkovi přiblížil a dokonce mu dal jídlo. Když pak Ásové viděli, jak vlk každým dnem roste a jak všechno směřuje k tomu, co bylo řečeno ve Věštbě, rozhodli se pro jeden plán: vytvořili velice silný řetěz, který pojmenovali Leyding. Zašli s ním za vlkem s tím, aby si na něm ozkoušel svou sílu. Vlk věděl, že tento řetěz je pro něj velice slabý, a tak souhlasil - na první pokus poté Leyding roztrhl. Ásové tedy vytvořili další řetěz - dvakrát tak silný - a pojmenovali jej Dromi. Zkusili to u vlka tedy znovu. Pověděli mu, že byl dokázal opravdu rekordní kousek, pokud by se mu povedlo přetrhnout tento dokonalý řetěz. Vlk si pomyslel, že i když je tento řetěz opravdu velice silný, i jeho síla vzrostla od té doby, co zničil Leyding - souhlasil tedy. Když byl opět spoután, jen sebou zatřásl, ťukl řetězem o zem, vykopl nohami a Dromi se přetrhl tak, až jeho kousíčky odletěli daleko od toho místa. Od té doby se říká "unikl z Leydingu" nebo "přetrhl Dromi", když se něco udělá s velikým úsilím. Teď už se Ásové opravdu báli, že se vlka nezbaví. Ódin tedy poslal někoho jménem Skírni, Freyjina služebníka, dolů do světa tmavým elfů za trpaslíky s žádostí o speciální řetěz - Gleipni. Gleipni byl nakonec zhotoven ze šesti neexistujících ingrediencí: kočičího dupotu, ženských vousů, kořenů skal, medvědích šlach, rybího dechu a ptačích slin. Řetěz byl hebký a měkký jako hedvábná stužka, ale mnohem silnější než Dromi a Leyding dohromady. Bohové poděkovali za splnění svých přání a odvezli Gleipni na ostrov tyčící se uprostřed jezera Amsvartnir, který se jmenoval Lyngvi. Vzali s sebou též i vlka. Řekli mu, že pro něj mají další zkoušku síly. Jeden po druhém zkoušeli Gleipni přetrhnout, aby vlkovi předvedli, že přestože je to jen hedvábná stužka, je velice pevný. Vlk jim pověděl:
Zdá se mi, že od této stužkymi žádné nebezpečí nehrozí,přetrhnu ji jakoby ani nebyla.
Ovšem pokud je vytvořená s uměním a lstí můžeme to být velice složité, přestože vypadá slabě.
Touto stužkou mě nikdo svazovat nebude.Ásové mu říkali, že když dokázal přetrhnout těžké železné řetězy, proč by neměl zvládnout přetrhnout hedvábnou stužku?
...pokud ji ale přeci jen přetrhnout nedovedeš,budeme vědět, že pro nás nepředstavuješ žádné nebezpečí,a tak tě osvobodíme.A vlk řekl:Pokud mě svážete tak, že se nebudu moci sám osvobodit,tak budete stát stranou a já budu muset čekat věky,
než bych od vás dostal nějakou pomoc.Nehodlám být svázán touto stužkou.Ale ještě než se začnete dotazovat na mou odvahu,ať dá někdo z vás svou ruku do mé tlamy,abych viděl, že je toto konáno v dobré víře.Ásové se začli po sobě dívat. Nastalo dilema. Nikdo nechtěl dát svou ruku vlkovi do tlamy - než přišel Týr. On strčil svou pravou ruku Fenrimu mezi zuby. Vlka svázali. Chvěl se, narážel do země, vykopával - a všichni se smáli, až na Týra, který přišel o svou ruku. Když Ásové viděli, že vlk je opravdu pevně svázán, chopili se šňurky visící z řetězu a přivázali vlka k desce hluboko pod zemí - té se říká Gioll. Pak vzali velký kámen, kterému se říká Thviti, a použili ho jako obrovský kolík, který strčili ještě hlouběji do země. Vlk rozevíral své čelisti a snažil se je při tom všem sežrat - do tlamy mu tedy umístili jistý meč. Rukojetí byl zapření o spodní dásně a špičkou o horní. Vlk nyní strašně vyje a sliny mu létají z tlamy; ty vytvářejí řeku zvanou Naděje. Na tomto ostrově bude vlk čekat na Ragnarök.

Fensali
Palác bohyně Frigg, umístěný v Sökknabekku.
Fólkvang
Sídlo bohyně Freyi. Po smrti sem přijde polovina padlých bojovníků.
Freki
První z Ódinových vlků. V překladu znamená „Žravý“.
Gald
Jeden ze dvou hlavních typů severské magie. Gald je čistá magie veršů a zaříkání, spojující nadpřirozenou sílu s poezií a znalostí run. Je to magie Ásů, lišící se od magie Vanů. Označuje se také jako runová zaříkávadla.
Gand
Ódinova hůl. Magická tyč s vyřezaným kompletním futharkem, sloužící při blótech.
Garm
Pekelný pes. Obývá „Železný les“ u vchodu do Helheimu. Nazýván také jako Managarm. Občas je umísťován na Gnipskou pláň.
Geri
Druhý z Ódinových vlků. V překladu znamená „Chtivý“ nebo „Nenasytný“.
Gimlé
Síň stojící na jižním okraji blíže nespecifikovaného nebe. Má přetrvat i ragnarök. Obdoba křesťanského nebe. Viz také Brimi, Sindri.
Ginnungagap
Magická propast, ze které vznikl svět. A jak vlastně vznikl? Nejprve existovala jenom propast Ginnungagap. Z jedné strany byl svět ohně, Múspellheim, a ze strany druhé svět ledu, Niflheim. Po dlouhé eóny se z Niflheimu valily husté mrazivé mlhy, zatímco z Múspellheimu šlehaly ohnivé plameny. Dlouho byly síly zimy a tepla v rovnováze, než nabyl svět ohně převahu a začal rozpouštět ledy svého protivníka. Tak vznikla řeka Élivága. U jejích břehů se v plodné vláze a životadárném teplu zrodily dvě bytosti - Ymi a Audumla. Z hlediska moderní vědy to lze brát tak, že princip chladu (statická krystalová podoba) a princip tepla (nezformovaná energie) se dostaly do kontaktu a tím vznikla hmota. Fyzika hovoří o hmotě jako o zmrzlém světlu, což přesně vystihuje tento mýtus. Je překvapující, že prvky ze severské mytologie jsou často alegoriemi skutečných fyzikálních zákonitostí. Obr Ymi se živil mlékem krávy Audumly, která se zase živila olizováním slaných kamenů a ledu. Tak probudila k životu chlapce Búriho. Když ten dospěl, oženil se z obryní Bestlou, se kterou měl tři syny. Ti posléze Ymiho zabili. Z jeho těla vyteklo tolik krve, že se všichni zlí obři utopili, až na Ymiho vnuka Bergelmiho, který spolu se svou ženou potopu přežil. Z nich se opět obří plémě rozrostlo po světě jako trní a bodláčí. Z mrtvoly Ymiho pak Ásové stvořili svět.
Gjallabrú
Most přes řeku Gjöll. Dlážděný a zastřešený zlatem, hlídán obryní Módgud. Ta se stará o to, aby se do Helheimu nedostal nikdo nepovolaný (tj. živý).
Gjöll
Podsvětní řeka pramenící ve studni Hvergelmi. Odděluje svět mrtvých od světa živých.
Gladsheim
Ódinova sídelní země.
Gleipni
Řetěz, kterým je spoután vlk Fenri. Skládá se ze šesti tajemných ingrediencí, které neexistují (dupot kočky, ženské vousy, kořeny skály, mědvědí šlachy, rybí dech a ptačí sliny).
Glitni
Forsetiho palác. Místo nejvyšší spravedlnosti v Ásgardu. Jedná se o palác se zlatými sloupy a stříbrnou střechou.
Gram
V překladu „Rozlícený“ nebo „Nepřátelský“. Meč, který dal Sigmundovi Ódin. Posléze byl zničen při střetu s Gungnim, leč z jeho kousků byl vykován nový Gram, který dostal Sigurd.
Grani
Sigurdův kůň, potomek Sleipniho. Šedý hřebec, kterého nezkrotilo ani dvanáct mužů.
Gríd
Obryně, matka Vídara Mlčenlivého. Vlastní opasek síly, železné rukavice a hůl Grídarvöl, které půjčila Thórovi na cestu.
Gungni
V překladu znamená „Houpavý“. Ódinův kouzelný oštěp, který nikdy neminul cíle. Je magickou a naprosto nevídanou zbraní. S tímto oštěpem zabil Ódin první bytost na světě. Je prakticky nezničitelný. Když se Ódin rozhodl zastavit hrdinu Sigmunda, kterému dal darem magický - nejlepší a na zemi také nezničitelný - meč Gram, postavil se mu v bitvě do cesty. Sigmund nepoznal, kdo je proti němu a ohnal se mečem. Ódin pozvedl své kopí a čepel meče se o něj rozletěla na několik kusů. Kopí vykovali trpaslíci.
Hällristingar
Symboly nacházené na skalních kresbách doby bronzové, rozmístěných po celé Skandinávii. Jsou pokládány za předchůdce run.
Halloween
Severský svátek pohanského původu, časově totožný s křesťanskými Dušičkami, kdy duše zemřelých přicházejí navštěvovat pozůstalé. Je spojen s řadou lidových tradic dosti rozmařilého charakteru.
Handbani
Vlastnoruční vrah. Např. Höd je handbanim Baldra. Viz také rádbani.
Hávamál
Jedna z básní Starší Eddy, údajně obsahující Ódinova vlastní slova. Jedna z jeho sekcí, tzv. Runatál, obsahuje převážnou většinu dochovaných informací o runovém kultu.
Heidrún
Koza, dojící medovinu ve Valhalle. Z jejích struků vyteče každý den plný sud tohoto skvělého nápoje.

Hel
Nordické podsvětí, sídlo bohyně Hel. Lze se setkat i s názevm Helheim. Příslušnou runou je Hagalaz. Helheim je různorodý, na jedné straně jsou zde místa jako Brána mrtvol či Kopec temnot, na straně druhé zde sedí na důstojném stolci Baldr. Za zmínku stojí také síň plná jedovatých hadů pro vrahy a křivopřísežníky (viz Nástrandy). Nachází se zde také Niflhel, který je ještě „hlouběji“ než Helheim.
Helhest
Helin kůň.
Hemiskringlar
Dílo Snorri Sturlusona, popisující dějiny norského královského rodu od nejstarších (mytologických) dob po rok 1177.
Himinbjörg
Pevnost u Bifröstu, ve které bydlí Heimdal.
Hlidskjálf
Trůn nejvyššího z bohů - Ódina. Stojí v Ódinově síni Valhalle na věži Valaskjálf a je z něj vidět do všech Devíti světů.
Hringhorni
Baldrova loď, která byla po jeho smrti spolu s ním spálena. Největší loď na světě, na poslední plavbu ji musela postrčit obryně Hyrrokkin.
Hrímfaxi
Kůň noci, v překladu znamená „Ledohřívek“.
Hrým
Vládce Niflheimu, pán ledu. Bude kormidlovat loď Naglfar při ragnaröku.
Hugin
První z Ódinových havranů. V překladu znamená „Myšlenka“.
Hvergelmi
Studánka vyvěrající u kořene Yggdrasilu nacházejícího se v Niflheimu. Žije v ní had Nidhogg a další tři hadi, kteří stromu škodí.
Idísije
Mýtické bytosti vzývané zajatci, neboť uvolňují (ale i chystají) pouta.
Idská pláň
Jedna z prvních stvořených zemí světa, místo prvotních sídel bohů a také místo, kde se ti bozi, co přežijí ragnarök, sejdou. Kdysi ve šťastných počátcích světa si bozi hrávali na Idské pláni se zlatými kostkami. Až se tam ti, co přežijí, vrátí, znovu je v trávě naleznou.
Jarl
Jeho otecem byl Fadir (ve skutečnosti Ríg) a matkou Modir
Na své třetí a zároveň poslední cestě, Ríg došel k nádherné vile; její obyvatelé se jmenovali Fadir a Modir. Nabídli Rígovi to nejlepší co měli, spoustu dobrého jídla a vína. Nocoval opět mezi nimi. O devět měsíců později porodila Modir hezkého a inteligentního syna. Chlapci dali jméno Jarl - "hrabě" - a byl to první z řady válečníků.
Poté co Jarl dospěl, navštívil ho Ríg a naučil ho runy. Kouzelná slova, která dovedou uklidni moře, rozhořet plameny a otupit protivníkův meč. Ríg také naučil Jarla ptačí řeč. Než se vrátil do Ásgardu, řekl Jarlovi pravdu o tom, že je jeho skutečným otcem. Po Rígově odchodu, Jarl opustil síň Fadirovu a postavil si svou vlastní. Do této nové síně poté rekrutoval nové muže. Dohromady, Jarl a jeho muži, dobili 18 síní. Poté získal ruku Erny, dceru náčelníka Hersira. Jarl a Erna měli 11 synů.Jmenovali se: Bur, Barn, Jóth a Athal, Arfi, Mog, Nith a Svein, Sun a Nithjung, Kund a Kon.
Jötunheim
Domov ledových a skalních obrů. Od Ásgardu je oddělen řekou Iving. Příslušnou runou je Isa.
Jormungand
Jeho otcem byl Loki a matka Angrboda
Poté, co by Jormungand předveden před Ódina, byl vhozen do hlubokého moře. Tam tento had odpočívá rozprostírajíc se kolem dokola všech kontinentů a zemí. Vyrostl tak, že nyní v oceánu hlava pojídá vlastní ocas.

Karl
Otec, matka: Afi (ve skutečnosti Ríg), Amma
Na své druhé cestě narazil Ríg na dobře udržovaný dům patřící jednomu řemeslníkovi a farmáři. Lidé, kteří zde žili, se jmenovali Afi a Amma. Nabídli mu decentní jídlo a dovolili mu přespat mezi nimi. O devět měsíců později porodila Amma syna, kterému dali jméno Karl - "sedlák".
Karl se oženil se Snör, se kterou měl 12 synů a 10 dcer. Tak vznikla kasta rolníků.
Jejich synové byli: Dreng a Hal, další pak Breid, Bóndi a Smid, Tegn, Bundinskeggi, Búi a Boddi, Brattskegg a Segg.
Jejich dcery byly: Snót, Brúd, Svanni, Svarri, Sprakki, Fljód, Sprund a Víf, Feima, Ristill.

Kenning
Básnická metafora nebo narážka. Např. oř moře = loď.
Laerad
Strom, který roste na střeše Valhally. Pase se na něm koza Heidrún.
Leiftrasi
Muž, přeživší ragnarök.
Líf
Žena, přeživší ragnarök.
Ljósálfheim
Domov světlých elfů. Příslušnou runou je Sowulo.
Loddfáfni
Skald, čili básník, k němuž Ódin promlouvá v Runatálu.
Midgard
Materiální část vesmíru obývaná lidmi. Příslušnou runou je Jera.
Midgardsorm
Někdy zván také jako Jörmungand. Obrovský had obepínající Midgard, potomek Lokiho. Při ragnaröku zabije Thóra.
Mjöllni
Kouzelné hromové kladivo, kterým vládl bůh Thor. Stejně jako Ódinův kouzelný oštěp, mrštěno zasáhlo vždy cíle. Mjöllni je také chápán jako pohanský protipól křesťanského kříže. Pomocí tohoto symbolu se také někdy vykonávaly některé posvátné liturgie (a např. i svatby). Na kladivu je vyryt Thórův symbol - svastika. Když s ním udeřil o kámen, zablesklo se. Po úderu do země zazněl hrom.
Monokalfa
Latinka, abeceda původu římského, přinesená na Sever s kristianizací.

Munin
Druhý z Ódinových havranů. V překladu znamená „Paměť“.
Múspellheim
Říše ohně. Tento svět je starší než Niflheim. U jeho vstupu stojí Surt, jeho pán a strážce. Příslušnou runou je Dagaz.
Naglfar
Loď mrtvých, čekající zatím v Helheimu. Je zhotovena z nehtů mrtvých; proto také měli mít nebožtíci před pohřbem ostříhané nehty.
Nákončí
Dekorace, jež ovšem má nějakou praktickou funkci. Nákončí na pochvě bude např. zdobit pochvu na meč, současně zabraňuje zbrani pochvu probodnout.
Nástrandy
V překladu „Pobřeží mrtvých“. Síň situovaná do Helheimu, ve které po smrti přebývají vrazi a křivopřísežníci. Je plná jedovatých hadů a podobných „chuťovek“.
Nid
Urážka, působící zároveň jako prokletí. „Niding“ je nejhorší nadávka, jakou mohl být Seveřan častován. Egil Skallagrímsson zhotovil „nid-pole“, aby magicky vyštval Erika Krvavou Sekyru z Norska. Kouzlo se mu podařilo.
Nidhogg
Had žijící ve studni pod kořenem Yggdrasilu v Niflheimu.

Niflheim
Říše ledu. Třetí stvořené místo na světě (po Ginnungagapu a Múspellheimu). Příslušnou runou je Nauthiz.
Nithögg
Had (červ), který užírá kořeny Yggdrasilu. Někdy psán jako Nidhögg.
Nóatún
Njördovo sídlo.

Obři

Etinové, Jötuni, Thursové, Rísové - toto plémě bytostí zrozených před bohy při vzniku světa a které bylo bohy poraženo a z větší části světů Yggdrasilu vytlačeno, bylo starými seveřany obáváno. Jeden ze světů, kde se vliv obrů a bohů prolíná, je totiž právě lidmi obývaný Midgard. A ačkoliv bůh hromu Thor brání Midgard před obry, výsledkem jeho působení je spíše dosažena rovnováha mezi silami chaosu a řádu.
Obři jsou takzvaní elementálové - vlastně živly - a tak jsou personifikací ohně, vody, vzduchu a země. A ačkoliv živly často zuří, častokrát je to ničení starého aby se mohlo narodit nové. Proto všichni obři nejsou pro bohy nebezpeční - některé obryně jsou dokonce ženami Ásů, nebo alespoň matkami jejich dětí. Například sám Thor je syn Odinův a obryně Jördy (živel země). Obr Mimir ("Myslitel") byl přítelem Ásů a Odinovi prozradil mnohé z toho co sám znal a též mu umožnil napít se z jeho studně vědení.
Nicméně většina obrů je bohům nepřátelsky nakloněna, což se projeví v poslední bitvě - Ragnaröku.

Ódraeri
Medovina básníků, Ódin ji ukradl dceři obra Suttunga. Mýtus je součástí Hávamálu.

Orlög
Souhrn všech událostí, struktur a věcí. Lze přeložit jako osud, předurčení, prvotní zákony nebo prvotní vrstvy. Vymezuje, co se stalo/děje/stane a určuje hranice všech událostí. Je nadřazen veškerému dění a nelze ho překročit nebo obejít. Jedná se o nejvyšší moc bez začátku a konce, které podléhá vše - hmotné i nehmotné, světské i božské.
Oskopnir
Ostrov, na kterém proběhne poslední bitva sil dobra a zla.
Pratur
V historických dobách vyhynulý evropský divoký tur, poslední jedinec byl uloven v roce 1627. Caesar je popisoval jako velká a zuřivá zvířata.
Primsigning
Dohoda, jejímž podpisem Vikingové přislíbili, že budou uvažovat o eventuálním přijetí křesťanství. Její podpis byl požadován po těch plavcích, kteří zajížděli ke křesťanským břehům během obchodních plaveb.
Rádbani
Strůjce vraždy. Např. Loki je Hödův rádbani. Viz také handbani.





Ragnarök
„Zánik bohů“, případně „zničení sil“ (přičemž síly znamená bohové), často nesprávně překládán jako „soumrak bohů“. Absolutní konec nordického panteonu v krvavé bitvě s nepřáteli. Inspiroval mnoho spekulativní literatury, jež se ptala, zda a kdy k němu došlo. V mýtech se o něm hovoří jen jako o proroctví. Konec světa je podán ve formě poslední bitvy mocností dobra a zla, na ostrůvku Oskopni (někdy uvedeno jako pláň Vígríd). Ragnaröku předchází na zemi šest krutých zim (někdy jsou umiňovány pouze tři), kdy zlo na zemi dostoupí vrcholu, čas bratrovražd a zrady. Slunce i měsíc pozřou dva vlci (Skol a Hati), také hvězdy zmizí. Obrovské zemětřesení osvobodí Fenriho. Kohout Fjalar svým kokrháním probudí obry a zlatý kohout Gullinkambi zase bohy. Třetí kohout vzkřísí smrt. Tehdy zaútočí obři a démoni ze zemí věčného ledu a ohně. Surt, pán ohně a Hrým, pán ledu, je povedou. Na stranu démonů se přidá i Loki. Tehdy bůh Heimdall, strážce Ásgardu, mocně zaduje na svůj posvátný roh Gjallarhorn a celý svět se otřese. Okřídlené koně valkýr zdvihnou uragán. Z otevřených bran Valhally vyjedou bozi a padlí hrdinové k poslednímu boji. Duhový most Bifröst se zřítí. Bůh Ódin, jednooký vládce válek se svým kouzelným oštěpem Gungni se vydá bít s mýtickým vlkem Fenrim, synem Lokiho. Fenri však Ódina pozře a zabije. Ódinův syn Vídar pomstí otce a zabije Fenriho. Bůh Thór se utká se svým hromovým kladivem Mjöllni se strašným jedovatým hadem Midgardsormem. Zabije ho, ale po devíti vrávoravých krocích padne mrtev k zemi zasažen hadovým jedem. Bozi Heimdall s Lokim se střetnou v boji a připraví se o život navzájem. Bůh válek, jednoruký Týr, se utká s pekelným psem Garmem, zabije ho, ale sám v boji též padne. Obr Surt zabije boha Freye a spálí svět ohněm. Všichni hrdinové i valkýry padnou a bohů zbyde jen málo. Celý svět shoří v ohni.
Přesto dobro nakonec zvítězí. Baldrovi jako prvnímu se podaří uprchnout z Helheimu. Ujme se uspořádání nového světa, v čemž mu bude pomáhat i jeho slepý bratr Höd, jako symbol čistoty a nevinnosti. Forseti, Baldrův syn a bůh spravedlnosti, bude třetím z bohů, kteří dají vzniknout novému, lepšímu světu. Spolu s nimi se z bitvy vrátí tři Ódinovi synové - Váli, Vídar a Hermód. Do magické osmičky chybí ještě dva bohové, a to synové Thóra - Magni a Módi. Tito dva budou mít v držení hromové kladivo svého otce. Těchto osm bohů vytvoří Radu bohů, která bude bdít nad světem. Naleznou také Zlaté tabulky, původní zdroj run. Bohové by nebyli bohové, pokud by neměli komu vládnout. Ragnarök přežije jeden lidský pár - Leiftrasi (muž) a Líf (žena). Ti budou rodiči nového lidstva; genetiku ponechme stranou. :)


Ratatosk
Veverka pobíhající po kmeni Yggdrasilu. Vytrvale rozdmýchává nepřátelství mezi moudrým orlem v koruně stromu a zlým hadem žijícím pod kořeny.
Ríg
Jiné jméno pro Heimdalla - viz Heimdall
Saehrímni
Věčný kanec, který zásobuje masem kuchyni ve Valhalle. I když je každý den poražen a snězen, znovu obživne.
Sága
Píše se správně s krátkým písmenem „a“. V islandštině znamená toto slovo rodovou kroniku, rodový román. Obsahují cenné informace o víře, zvycích a způsobu života v pohanských dobách.
Seid
Magie Vanů, kterou Ódina učila Freya. Narozdíl od galdu se jedná o rituální čarování, temnou magii. Většinou ji prováděly ženy, neboť muži se styděli ji provozovat (podle literárních zdrojů totiž musel praktikující muž hrát při obřadu roli ženy v sexuálním aktu, což znamenalo, že... no, ehm, jak to říct... prostě si to určitě dovedete představit. :)
Shoat
Plocha, na kterou jsou vrhány runy při věštění.
Sigrdrifomál
Píseň o Sigrdrídě. Báseň Starší Eddy, v níž valkýra prozradí kouzlo svému zachránci - hrdinovi.
Sindri
Třetí síň, kde mohou přebývat po smrti dobří lidé. Viz také Brimi, Gimlé.
Skald
Staronorský název básníka.
Skinfaxi
Kůň dne, v překladu znamená „Světlohřívek“.
Skídbladni
Loď vyrobená trpaslíky. Složená se vejde do šátku a po rozložení pro ni vždy vane příznivý vítr. Jejím majitelem je Frey.
Sökknabekk
Země bohyně Frigg.
Surt
Vládce Múspellheimu, pán ohně. V ruce třímá ohnivý meč, kterým při ragnaröku sežehne celou zemi.
Svalin
Magický štít chránící Zemi před škodlivými paprsky Slunce. Z hlediska novodobého pravděpodobně míněna ozónová vrstva.
Svartálfheim
Domov tmavých elfů. Příslušnou runou je Eihwaz.
Tanngjóst
První Thórův kozel.
Tanngrisn
Druhý Thórův kozel.
Thjodreri
Trpaslík, letmo zmíněný ve verších Runatálu.
Thrymheim
Skaddin palác.
Thrall
Jeho otcem byl Ai (ve skutečnosti Ríg) a jeho matka Edda
Na své první cestě přišel Ríg k jedné farmě. Vešel dovnitř a viděl, že v kuchyni sedí Ai a jeho žena Edda. Byli to přátelští lidé a nabídli Rígovi jídlo a střechu nad hlavou, ačkoli oboje bylo velice chudé. Tři dny nocoval Ríg mezi farmářem a jeho ženou, která za devět měsíců porodila syna. Pojmenovali ho Thrall - "nevolník"
Thrall vyrostl a byl velice silný, ale také velice ošklivý muž, který byl schopný dělat i tu nejtěžší práci. Za ženu si vzal Thir ("dřička"), se kterou měl 12 synů a 9 dcer. Tak vznikla kasta nevolníků.
Jejich synové jsou: Hreim a Mjósni, Lút a Vefsi, Leggjaldi, Fúlni, Drumb, Digraldi, Drött a Hösvi, Klur a Kleggi.
Jejich dcery jsou: Drumba a Kumba, Ökkvinkálfa a Arinnefja, Ysja a Ambótt, Eikintjasna, Tötrughypja a Trönubeina.

Troll
Postava severské mytologie, lidem potenciálně škodlivá, přeložitelná asi jako zlý skřet.
Trpaslík
Mýtická a pohádková bytost skandinávské mytologie a nordických a anglosaských pohádek. V některých starších překladech je možno se setkat s původním názvem dwarf, který významově odpovídá výrazu trpaslík, avšak pozor! V žádném případě nelze nordického trpaslíka zaměňovat s filmy Walta Disneyho a kýčovitými produkty na některých zahrádkách. Nordický trpaslík žije pod zemí a vyniká ve výrobě zbraní a šperků. Rovněž tak ho nelze zaměňovat s permoníkem.
Trúdvang
Thórův dvorec v Ásgardu. Někdy označovaný jako Trúdheim.
Valaskjalf
„Vyhlídková věž“ boha Ódina. Stojí ve Valhalle a je na ní umístěn trůn Hlidskjalf.
Valhalla
Palác boha Ódina. Valhalla leží v sídle vládnoucí božské rodiny Ásů - Ásgradu. Tento atypický palác je ztělesněním starogermánské představy o nebi - jde o prostornou obrovskou halu, se střechou krytou válečnými štíty. Do místnosti vede 540 dveří, jimiž může vstoupit naráz 800 hrdinů (celkem tedy 432.000 einherjů). Tam také stojí trůn nejvyššího severského boha Ódina - Hlidskjalf. Žádný smrtelník se do Valhally nikdy dostat nemůže. Kromě bohů je Valhalla určena jen vyvoleným hrdinům, tj. za odměnu. Pro ně je Valhalla pohanským rájem. Hrdinové v této představě „nebe“ nedělají nic jiného, než že pijí a hodují jsouce rozptylováni a obsluhovány divokými valkýrami, krásnými a nebezpečnými dívkami, válečnicemi Ódina. Dále pak se ovšem také oddávají věčnému boji - cvičí se na ragnarök. Každý večer jim pak Ódin opět kouzlem napraví poraněná těla. Valhalla je ale také místem zasedání bohů ke sněmům a soudům. Stojí hned vedle posvátného stromu života (Yggdrasilu) v Gladsheimu. Před Valhallou roste háj Glasi, jehož listí je z rudého zlata.
Nóatún
Vídarovo sídlo.
Urdina studánka
Studánka vyvěrající u kořene Yggdrasilu nacházejícího se v Ásgardu. Zde se scházejí Ásové na své sněmy.

Vanaheim
Domov Vanů. Příslušnou runou je Inguz.

Vingólf
Překrásná síň bohyň, popisovaná jako dřevěný chrám.
Völuspá
Vědmina píseň, doslova Vědmina věštba. Báseň ze Starší Eddy, v níž völva věští ragnarök.

Völva
Vědma. Většinou byla ženského rodu a praktikovala seid.
Wyrd
Osobní osud. Aplikace našich rozhodnutí a dalších okolností v konceptu orlögu. Lze říci, že wyrd je podmnožina orlögu. Wyrd „tkají“ norny z niti času, kterou upředla Frigg, královna nebes a vládkyně času. Tato pavučina pokrývá všech Devět světů a žádný jedinec ji nemůže opustit.
Ydali
Ullovo sídlo.
Yggdrasil
Světový strom, jasan, obsahující Devět světů a všechny jejich obyvatele. Kořeny má v Ásgardu, Niflheimu a Jötunheimu. Jeho koruna se pak rozprostírá nad všemi světy. V jeho větvích sedí obrovský orel, který vidí vše, co se kde děje. Ještě dál však vidí jestřáb, který mu sedí mezi očima. Žijí zde také čtyři jeleni a po kmeni pobíhá veverka Ratatosk. U jeho kořenů vyvěrají tři studánky. Ve východoslovanských jazycích se můžete setkat také se jménem Iggdrassil.
Ymi
Prabytost zrozená z ledovců, která přivedla na svět další obry. Kojila ji kráva Audumla. Z jejího těla byl stvořen nynější svět.
Zlaté tabulky
Původní zdroj run.
 
















Přiběhy, povídky a další vyprávění o bozích

Obři a trpaslíci
Než se lidé objevili na Zemi, svět obývali obři a trpaslíci. První živá bytost se zrodila z ledovců a dostala jméno Ymir. Přivedla na svět další obry a poté obrovskou krávu pojmenovanou Audumla. Jednoho rána Audumla trpělivě lízala kus ledu, z něhož se postupně vynořil Buri. Oženil se s obryní a z jejich svazku se narodili první bohové, Odin, Vili a Vé.Z bezvládného Ymirova těla se mezitím vytvořily vysoké hory, z jeho vlasů se staly kořeny, a tak vznikly lesy. Bohové pak stvořili zvířata, rostliny a ze dvou kamenů nakonec prvního muže a ženu. Svět, v němž se obrům i bohům dařilo dobře, dostal svůj tvar. Mezi oběma stranami však vznikl rozkol. Po dlouhé válce zvítězili bohové, ale několik skupin obrů se ukrylo v nehostinných krajích a připravovalo odvetu. Od té doby se obě strany neustále střetávaly a svět pociťoval jejich nekonečné boje. V srdci sopek, temném podzemním království, obři ohně způsobovali zemětřesení. Obři moře rozpoutávali na dně oceánů strašlivé bouře. Obři ledu, žijící v Zemi jinovatky, vysílali poryvy sněhu a krupobití.Bohové se měli před těmito primitivními, násilnými a nebezpečnými bytostmi na pozoru. Postavili si tedy pevnost Asgard, v níž mohli v klidu žít. Spojení mezi oběma tábory však nebylo zcela přerušené, někteří obři se chovali přívětivě. Například Mimir, strážce pramene moudrosti, se stal Odinovým přítelem nebo Aegir, jeden z mořských obrů, byl později považován za boha.Lidé i bozi věděli, že pod zemí žijí malé sympatické bytosti, bylo však velmi těžké se k nim přiblížit. Nenápadní a bázliví trpaslici byli pány ohně a kovářského umění. Znali všechna kovářská tajemství, byli pyšní na své umění a měli moc vyrábět kouzelné zbraně. Bohové je tedy chránili, a dokonce se ucházeli o jejich přízeň.Trpaslici vyráběli podle návodů, které znali jenom oni skvostné šperky. Například náhrdelník bohyně Frey. Pro Odina ukovali výjimečně odolný meč a kouzelné kopí. Nezničitelnou zbraň, která nikdy nemine svůj cíl. Podařilo se jim také vyrobit loď pokrytou zlatem, která odolávala vzdouvajícím se vlnám, bouřím a nepříznivým větrům. Vždy se dostala na místo, které určil Odin. Byla to loď, o níž snili na rozbouřeném moři všichni Vikingové, vystaveni na svých dřevěných lodích napospas všem nebezpečím.Trpaslíci byli někdy žertovní nebo zlomyslní, ale nebyli schopni žádných špatností a nikdy nikoho nenapadli. Nebyli nesmrtelní, ale dožívali se vysokého věku, neboť pro ně měsíce trvaly staletí. Ještě dnes jich možná několik hlídá pod tvrdými skandinávskými horami bájný poklad. Horníci je občas spatří v hloubi zapomenutých chodeb a považují to za dobré znamení.

Pevnost bohů
V důsledku neustálých útoků obrů a nestvůr se Odin rozhodl postavit pevnost, v níž by mohl s ostatními bohy a s půvabnou bohyní pohodlně žít. Přál si, aby byl obrovský palác Asgard krásný, velký a odolný. Těžká práce, kterou Odin a bohové nemohli sami vykonat. Rozhodli se povolat obra, známého svými architektonickými schopnostmi.Obr souhlasil s tím, že Asgard postaví, ale na oplátku vyžadoval velkou odměnu. Dokončí-li stavbu pevnosti, dostane slunce, měsíc a krásnou Freyu, bohyni lásky a plodnosti.Vzhledem k těmto požadavkům bohové váhali. Radili se a nakonec přijali, ale měli ještě své téměř nesplnitelné podmínky. Obr musí pevnost postavit do roka, bez pomoci lidí a ostatních obrů. Přesto ke všeobecnému překvapení obr bez váhání přijal a druhý den začal důmyslně opracovávat těžké kusy kamene.Ve vzdálených lesích porazil největší stromy, aby z nich udělal ohromné základy. Práce pokračovaly tak rychle, že si bohové kladli otázku, jak se kusy kamene a kmeny stromů dostaly tak lehce do Asgardu. Schovali se tedy nedaleko staveniště a vše odhalili. Kouzelný kůň Svaldifari převážel každou noc snadno a lehce veškerý materiál, který obr potřeboval. Byl spokojen, že všechno šikovně shromažďoval, aniž by ztrácel čas.Tři dny před vypršením lhůty za prvního letního dne ještě nebyla hotová vstupní brána do paláce. Obr asi sázku vyhraje. Bohy ovládlo vzrušení. Špatně naladěného Odina neopouštěla zlost, že by mohl ztratit slunce, měsíc i krásnou Freyu. Slovo se však dodržet musí.
Prohnaný Loki navrhl lest. Bohové mu bezmyšlenkovitě ponechali volnou ruku. Za následující noci stanula před obrovým koněm bujná klisna. Svaldifari nikdy tak krásnou klisnu neviděl. Přetrhl oprátku a opustil náklad kamení. Rozletěl se a tryskem uháněl za krásnou klisničkou. Okouzlený a umíněný kůň se vrátil až za tři dny. Bylo už příliš pozdě klást poslední kameny velké brány.Obr bez svého koně ztratil drahocenný čas. Pochopil, že byl napálen, protože palác byl již téměř hotov, ale bohové nechtěli dostát svému slibu. Strašlivě se rozzlobil a žádal svoji odměnu, především krásnou bohyni Freyu. Odin odmítl a obr zaútočil. Thor využil této záminky a svým kouzelným kladivem ho udeřil tak silně, že obr zemřel.Bohové vyhráli nepříliš čestným způsobem. Odstranili jedinou osobu, která znala všechna tajemství jejich nového obydlí.
Za nějaký čas klisna, kterou Svaldifari pronásledoval, přivedla na svět nádherné hříbě. Jmenovalo se Sleipnir a mělo osm nohou. Bylo živější než blesk a schopné cválat po vlnách i přes hory. Odin ho přijal za vlastní a Sleipnir se stal nerozlučně jeho koněm.

Střed světa
Podle Vikingů byl středem světa obrovský jasan Yggdrasil. Mezi jeho kořeny se rozprostíral podzemní svět, obývaný nepřátelskými silami. Kolem kmene byl Midgard, svět osídlený lidmi, a v nejvyšších větvích, které se téměř dotýkaly slunce a měsíce, se rozkládalo království bohů.

Podzemní svět

Do hloubi Země, daleko do hlubin, do neklidných míst se nořily tři hlavní kořeny Yggdrasilu.
První kořen vedl až k posvátnému prameni, který hlídali tři Nornové, bohové neúnavně splétající Osud. Když se jedno z vláken přerušilo, zemřel jeden člověk. Nejstarší z Nornů Urd každý den nabíral vodu z kouzelného pramene, u něhož žil pár labutí. Vše, co se dostalo do styku s vodou, hned zbělelo.
Druhý kořen vedl k hrubým a nebezpečným obrům do Země jinovatky, Nedaleko odtud tryskal pramen moudrosti, který střežil Odinův přítel obr Mimir.
Třetí kořen vedl do Niflheimu, světa zemřelých, nad kterým bděla bohyně Hel. Polovinu tváře měla tak tmavou jako temnoty kolem. Pramenily zde všechny řeky, tekoucí do moře.

Orel a had

Ohromný kmen Yggdrasilu se tyčil uprostřed světa obklopeného temným oceánem, ztrácejícím se za obzorem v závratných hlubinách. Odin někdy přivazoval svého koně Sleipnira, rychlejšího než vítr, ke kmeni Yggdrasilu, protože to byl jediný strom schopný udržet bujného hřebce. Ve větvích žila podivná zvířata. Malá veverka Ratatosk, rychlá jako blesk, předávala poselství mezi bohy a podzemním světem.
Na okrajích věčně zelených listů se třpytily kapky skvělého nápoje medoviny, kterou bohové hasili žízeň.
Na vrcholku Yggdrasilu seděl zlatý kohout. Měl upozorňovat nás všechny výpady proti Asgardu. Pomáhal mu bílý krahujec, který každý den přelétával širý svět.
Yggdrasil se snažil porazit obrovský had, tím vyvolával zemětřesení. Každý den z nejvyšších větví slétával přítel bohů orel a nestvůru napadal. Věčný Yggdrasil byl velmi šťastný a neustále obnovoval své síly.
Aegirův palác
Toho dne se Ran Uchvatitelka schovala u černého útesu na nebezpečné lodní cestě v blízkosti islandského mysu. Ráda uléhala do proudu, ukrývala se do lesklé pěny a neviditelná se vozila na hřebenech vln. V ruce měla obrovskou síť a čekala na svou oběť.
Po několika hodinách čekání se začala pomalu, jakoby váhavě přibližovat vikingská loď. Z ledových zemí Grónska se vracel Erik a jeho společníci, zkřehli a vyčerpaní týdenní bouří. V mlze a slabém světle rozednívajícího se dne se Erik orientoval jen naslepo. Nebyla to jeho první cesta ve studených vodách, a proto se měl na pozoru. Když byl ještě malý chlapec, učil ho jeho otec Harald Zrzavá brada řídit loď. Naučil ho také vysvětlovat si let ptáků, měnící se barvu vody a oblohy a tisíce dalších znaků, které mu umožňovaly vyhnout se největším nástrahám. Otec ho varoval hlavně před Ran Uchvatitelkou a jejími devíti dcerami, bohyněmi vln, které se neustále plaví po moři a potápějí opuštěné lodě.
Ve chvíli, kdy Erik myslel na Ran Uchvatitelku, vytvořila Ran obrovskou běsnící vlnu, která odhodila loď až k útesu. Ohromný praskot nasvědčoval tomu, že příď lodi najela na skaliska. Zpěněná voda se řinula do lodi. Ran s úsměvem na rtech držela svou síť a chytala posádku, aby ji stáhla do hlubin oceánu. Nepočítala však s Erikovou ostražitostí. Mladý kapitán byl silným nárazem nejprve zaskočen, ale ihned se vzchopil. Byla to otázka života či smrti. Všichni to pochopili. Erik překřičel hluk větru a vydával přesné a promyšlené příkazy.
Část posádky odrážela loď od skalisek dlouhými háky z jasanového dřeva. Mezitím se ostatní Vikingové vrhli s prkny, nářadím a koudelí na trhlinu, aby zacelili díru. Posádka pak zoufale veslovala a loď' se pomalu vzdalovala od nebezpečného místa.
Ran, rozzuřená, že jí uniklo vítězství, změnila taktiku. Jejích devět dcer obklopilo loď, tančily a zpívaly, až se moře zmítalo na všechny strany. Erik křičel na své muže, aby se střežili odpovídat jim a vůbec se na ně podívat. Byli by okouzleni jejich krásou a nezadržitelně zataženi do hlubin. Zavřeli proto oči a hlasitým zpěvem přehlušili lákání dívek. Opřeli se rázně do vesel a zůstali lhostejní veškerým svodům. Ran a její dcery byly dotčeny, že jim tak statní a drsní muži nevěnovali ani pohled, a vrátily se s prázdnou.
Mohutným tempem se potopily do podmořského paláce jejich otce obra Aegira. Diskutoval s bohem moře Njordem a na jedno ucho roztržitě poslouchal vyprávění své ženy Ran. Král byl pyšný na své dcery a jednu po druhé je představil Njordovi, jenž hned ocenil jejich krásu.
Pak se dal obr s bohem znovu do řeči. Njord si opět stěžoval na svou ženu Skadi. Vysvětlil Aegirovi, že ho přišel raději navštívit sám, protože Skadi nesnáší oceán, což je pro boha moře zvlášť nepříjemné. Tato rozepře trvá už několik let. Skadi tvrdí, že nemůže spát na Njordově lodi kvůli křiku racků. Njord naopak nesnáší pevnou zemi, má hrůzu z vytí obrovských bílých vlků, kteří straší v horách, kde by ráda žila jeho žena. Tak museli oba manželé udělat dohodu. Njord žil část roku na oceáně svobodně se svými přáteli a racky. V zimě se Skadi procházela sama obrovskými sněhovými dálavami.

Hlubinný had
Erik a jeho muži byli šťastni, že unikli Ran Uchvatitelce, a vypluli na širé moře. Museli ještě čelit špatnému počasí, ale bylo podstatné, že je bohyně s devíti dcerami přestala pronásledovat. Když se vlny uklidnily, slabé paprsky slunce začaly pronikat přes mraky. Trochu námořníky vzpružily a umožnily jim lépe se orientovat.
Za několik dní dopluli k pustému ostrovu, kde si dopřáli krátký oddech. Ve stínu vysokých útesů v hloubi malé zátoky sbírali mušle, jedli tulení maso a hlavně se ohřívali u jasného ohně, který neustále udržovali.Dělali plány na zpáteční cestu a přitom vyprázdnili poslední sudy piva. Když půjde všechno dobře, doplují do Norska ještě před úplňkem. Na cestě se však objevila strašná překážka. Nikdo o tom nechtěl začít otevřeně mluvit, ale neurčitá úzkost vzrůstala. Jestlipak potkají hlubinného hada.Erik si myslel, že určitě, protože tělo této obludy, skryté na dně oceánu, bylo tak dlouhé, že obepjalo celou zemi. Erik si představoval zemi kulatou a plochou jako talíř. Všude kolem tohoto talíře se rozprostíral bouřlivý oceán. Erik a jeho muži se vracejí z Grónska, z konce světa. Mladý kapitán z toho vyvodil, že nutně musí plout nad tělem hada. Bude příšera spát nebo bude rozzuřená? To byl celý problém.
Jednoho rána využili příznivého větru a vypluli na moře. Rázně se opírali do vesel, ale ze strachu, že je mořští bohové odhalí, mluvili potichu. Všichni se obávali téhož.
Po několika hodinách plavby se krátce na obzoru objevila bublající pěna. Pak zmizela a oceán byl znovu klidný."Určitě to byl přelud . . ." mumlal si Erik. Za několik minut se to znovu opakovalo. Na palubě vzrostl neklid a rozhostilo se tíživé mlčení. Had musí být někde tady, stočený pod zelenou vodou, schovaný mezi řasami nebo v útesech. Několik mužů tvrdilo, že už ho spatřili.Náhle se na obzoru vzdulo moře. Strašně rozčilený had z Midgardu se vynořil. Bylo nemožné se mu vyhnout.Byl ještě daleko a Erik si myslel, že se uklidní. Vzpomněl si na řešení, které ho naučil otec. Točit se na místě a čekat, dokud obluda neusne a nebo se alespoň neutiší, a pak rychle přes ni přeplout, aby se neprobudila. Erik měl v úmyslu změnit směr, když se najednou před lodí vztyčila obrovská hradba z vody a šupin. Bylo pozdě na to použít lest, obluda bez výstrahy hrnula vlny přímo před nimi. Ještě několik set metrů a rozdrtí loď.
Erik přikazoval držet směr a proniknout, ať to stojí, co to stojí. Jinak je čeká smrt. Loď byla nadzdvižená jako stéblo slámy, kymácela se na všechny strany a pak těžce znovu dopadla na vodu, naštěstí z druhé strany šupinatého těla. Vikingové veslovali ze všech sil, protože je běsnící víry a vlny mohly pohltit.Naštěstí bůh Njord, který je měl velmi rád, spatřil, že jsou v nesnázích. Nechal dout na pomoc příznivý vítr a hnal je ke břehům. Postupně se dostali z nebezpečného místa.Poté se konečně vrátili do své vesnice, dobře ukryté v hloubi zátoky. Celé rodiny, mladí i staří, se shromáždily a čekaly na ně. Erik skončil svou druhou plavbu přes Velký oceán. Byl hoden svého otce i svého lidu.Ten večer všichni uspořádali obrovskou hostinu.

Lest na Fenrira
Obrovský vlk Fenrir už podruhé přetrhl pouta jenom tím, že se protahoval, a rozbil těžké ocelové články řetězu, jako by to byl pouhý provázek."Čím bychom pevně připoutali takovou silnou obludu?" Bohové bezradně uvažovali, jak by spoutali svého protivníka, ale žádné řešení nenašli. Bylo to však již neodkladné, protože proroctví je varovalo. Fenrir se připravuje k útoku. Musí ho tedy zneškodnit, aby nemohl zaútočit.Jeden z bohů navrhl zajít za trpasličími kováři, kteří znají tajemství všech kovů. Jak řekl, tak udělali. Odešli společně za trpaslíky a přednesli jim svůj problém. Požádali je, aby vyrobili tak pevné pouto, že je žádný obr nepřetrhne. Trpaslíci nejprve vymysleli obrovský řetěz, silnější a delší než ty, které dosud ukovali. Byl by však strašně těžký a obtížně by se s ním zacházelo."Přijďte později! Budeme o tom přemýšlet," řekl nejstarší z trpaslíků. Několik měsíců se trpaslíci radili a pak v tajnosti pracovali. Jednoho dne přinesli bohům výsledek svého úsilí, pružnou a hedvábnou stuhu. Byla lehká a třpytivá, vypadala spíše jako látka pro dámu než pouto pro strašného Fenrira.Bohové si nejprve mysleli, že je to legrace, a chtěli vidět opravdová pouta. Trpaslíci je však vyzvali, aby stuhu přetrhli. Odin zatáhl jako první. Bezvýsledně! Zkusil to Thor. A nic! Ze vzteku, že neuspěli, každý zatáhl za jeden konec. I přes ohromnou sílu stuha vydržela. Tyr do ní začal sekat svým mečem, jiný bůh sekyrou. Marně!
Nejstarší trpaslík byl sice málomluvný, ale část tajemství jim prozradil. "Použili jsme šest složek v poměru, který známe jenom my. Medvědí šlachu, ptačí slinu, horské kořínky, kočičí mňoukání, ženský vous a rybí dech."Bohům tato odpověď stačila a už se na nic nevyptávali. Musí ještě přesvědčit Fenrira, aby se touto hedvábnou stuhou nechal spoutat.Bohové stuhu s milým úsměvem ukázali Fenrirovi a vyzvali ho na soutěž, zda ji dokáže přetrhnout. Od té doby, co chtěli Fenrira už několikrát zneškodnit, měl se na pozoru. Stuha mu nepřipadala nijak nebezpečná. Nestačilo mu však, co říkají bohové, chtěl, aby mu jeden z nich strčil ruku do tlamy, zatímco bude zkouška trvat.Bohové se začali ošívat. Nikdo z nich nechtěl podstoupit takové nebezpečí. Jenom Tyr se oddělil od skupiny bohů a beze slova vložil svou ruku do nestvůří tlamy.Bohové spoutali Fenrira pevně, nekladl žádný odpor. Pak se pokusil vzepřít, čím dál tím silněji, ale nic! Byl uvězněn v obyčejné stuze! Bohové se chechtali a byli šťastní, že se jim podařilo nepřítele obelstít. Jen Tyr se nesmál a měl proč! Rozzuřený Fenrir pochopil, že se nevyprostí, strašně se rozčílil a naráz překousl svými ostrými zuby bohovu ruku.Bůh zblednul bolestí. Bohyně mu přiložila na ránu kouzelný balzám, ale Tyr, odvážný a přímý bůh, zůstal už navěky jednoruký.
Andvariho prsten
Loki byl považován za pána ohně, ale nebyl jako ostatní bozi. Žil neustále mezi nimi a všechny je navštěvoval. Velmi se přátelil s Odinem, k němuž se často chodil radit (ne vždycky dobře) a s Thorem, kterému prováděl pěkné kousky. Loki měl schopnost vidět, aniž byl sám viděn, a uměl se ve chvilce přeměnit, což mu umožňovalo nacházet se tam, kde nebyl očekáván.Ve skutečnosti hrál Loki dvojí hru. Říkal o sobě, že je přítel bohů, ale v duchu chtěl zničit jejich království. S tímto cílem velmi často zaséval neshody. Byl inteligentní, upovídaný, trochu úzkostlivý, dařilo se mu to dobře.Loki měl také kouzelné boty, které mu umožňovaly přemístit se kamkoli na světě. Často chodil k obrům, s nimiž byl spřízněn, ale neopovrhoval navštívit i trpaslíky.Jednou, když s Odinem trávil den u vodopádu, hodil kamenem na vydru a zabil ji. Vydra však nebyla obyčejné zvíře. Byl to převlečený trpaslík. Loki se dopustil zločinu. Hned poznal, že oběť měla za otce mocného kouzelníka a trpasličí kováři byli její bratři. Všichni se rozzuřeně shromáždili, popadli Odinův meč a Lokiho boty a za tento zločin žádali náhradu.
Loki nespáchal tento čin zcela záměrně, ale trpasličí rodina požadovala velké množství zlata výměnou za kouzelné boty a meč. Odin, rozmrzelý touto záležitostí, poslal Lokiho do země černých skřítků pro výkupné.Sotva Loki do těchto podivných míst dorazil, měl velký hlad, a tak si chytil lososa s duhově zbarvenými šupinami. Nebyl to však obyčejný losos, ale trpaslík. Jmenoval se Andvari a přeměnil se v lososa, aby mohl lépe plavat v řece.Andvari byl zručný kovář a zlověstný Lokí hned pochopil, co by z tohoto polapení mohl vytěžit. Za to, že trpaslíka pustí, požadoval jeho zlato. Andvari musel za této nepříznivé situace souhlasit. Zavedl Lokiho k sobě a pod nátlakem rozložil veškeré své zlato na zem. Všechno, nebo téměř všechno! Nenápadně totiž schoval vzácný kouzelný prsten. Loki si toho všiml a silou ho vyrval z Andvariho rukou. Rozzuřený a ponížený trpaslík zvolal, že je zlatý prsten prokletý. Tomu, kdo ho vlastní, přinese neštěstí.Loki mu odpověděl úšklebkem a odešel za Odinem, který ho už netrpělivě očekával. Prokletí ho neznepokojovalo, neboť si prsten nechtěl nechat. Celé výkupné, včetně prokletého prstenu, předal kouzelníkovi. Vzal si své boty, Odin svůj meč a společně odešli.A skutečně, za nějaký čas poklad vyvolal v kouzelníkově rodině neshody. Všichni chtěli poklad vlastnit a strašně se hádali. Nevěděli, že se řítí do záhuby. Po dlouhých hádkách se jeden z bratrů Fafnir pokladu zmocnil. Uschoval ho někde v liduprázdné a zpustošené krajině, bičované větry. Přeměnil se v draka, aby odradil náhodné pocestné, a ve dne v noci poklad obezřetně střežil.Jednou se mu však do cesty postaví mladý bojovník. Věděl to . ..

Andvariho prsten - Sigurd a Brunhilda
Když valkýry doprovázely Odina, přelétávaly zemi na bájných koních. Byly hrůzostrašné, skrývaly se ve velkých bouřkových mracích a určovaly vítěznou stranu. Po bitvách bývaly krásné a roztomilé. Po světě se nenápadně pohybovaly pomocí křídel z labutího peří.
Jednou se valkýry koupaly v průzračné řece. Aby se jim lépe plavalo, odložily svá křídla ke stromu. Jel kolem král, Odinův nepřítel, a křídla zcizil. Přinutil valkýry, aby bojovaly na jeho straně, protože se bez svých křídel staly pouhými otrokyněmi. Odin byl rozzuřen, když viděl, jak král vítězí a mění osudy bitev, a nakonec odhalil, jakou úlohu hrály jeho valkýry v několika porážkách.Odin se rozhodl potrestat nejkrásnější z valkýr Brunhildu, která byla za tuto nedbalost odpovědná. Bodnul ji kouzelným mečem. Účinkem kouzla usnula uprostřed ohnivého kruhu. Kolem ní neustále tancovaly plameny. Na dlouho, možná navždy ji oddělil na vrcholku pusté hory od ostatního světa, protože jen mimořádně zdatný bojovník se odváží překonat obrovský žár a osvobodit ji.Toho večera se Sigmund a jeho válečníci sešli jako obvykle v prázdném oválném sále, v jehož středu se tyčil strom. Najednou dovnitř nepozorovaně vstoupil neznámý člověk. Byl oblečen do širokého pláště, do čela naražený plstěný klobouk. Měl neklidnou chůzi a v ruce držel třpytivý meč. Nikoho nepozdravil. Rozhostilo se tíživé ticho. Přiblížil se o několik kroků a pak rychlým pohybem zarazil meč až po rukojeť do kmene stromu. "Tento meč bude patřit tomu, kdo se ho zmocní!" prohlásil hlubokým hlasem. Nedal ani čas na odpověď a zmizel.
Všichni bojovníci přispěchali a jeden po druhém se opřeli o meč. Marně! Pouze Sigmundovi se podařilo meč vytáhnout. Od té doby se stal v boji nepřekonatelný a šel od vítězství k vítězství. O několik let později se před ním opět zjevil neznámý ve velkém klobouku a plášti. Měl jenom obyčejné kopí a vyzval ho na souboj. Při prvním nárazu o kopí vyšlehl strašlivý blesk a se meč rozbil. Ještě než Sigmund podlehl svému zranění, dozvěděl se jméno svého protivníka. Byl jím sám Odin.Za několik měsíců se v opuštěném kraji narodilo dítě. Jeden trpasličí kovář ho našel a vychoval. Z chlapce se stal udatný mladý muž. Jmenoval se Sigurd a trpaslík mu jednou řekl, že je Sigmundovým synem. Předal mu rozbitý meč, který patřil jeho otci. Trpaslík na své kovadlině zbraň opravil a mladému Sigurdovi se podařil první hrdinský čin. Přemohl strašného draka Fafnira, který hlídal Andvariho zlato. Zmocnil se tak pokladu a prokletého prstenu. Vsedl na svého bujného koně a veden ptáky dojel k hoře, obklopené plameny. Jeho druh váhal, stavěl se na zadní, ale pak se vrhl cvalem přímo do ohně.Už si mysleli, že v tomto pekle zemřou, ale s ožehnutým oblečením, chlupy i vlasy se dostali na druhou stranu. K velkému údivu objevil Sigurd krásnou spící dívku. Byl okouzlen Brunhildinou krásou a políbil ji na ústa. Lehký, téměř neznatelný povzdech oživil její tělo. Po mírném záchvěvu otevřela oči a oživla. Plameny hned začaly slábnout.Sigurd a Brunhilda se do sebe zamilovali a nějaký čas spolu šťastně žili. Prokletý prsten přesto vykonal své. Tragický osud je rozdělil, ale budou se již navždy milovat.


Fenrirovi synové

Toho rána mladý Bjorn znepokojeně pozoroval oblohu. Spatřil dva ohromné mraky ve tvaru černých vlků, jak chtějí sežrat slunce a měsíc. Bjorn, jako všichni Vikingové, věděl, že je to špatné znamení. Večer před spaním slyšel, že se poté, co bohové zajali Fenrira, narodila vlčata. Byli to synové Fenrira a bohyně. Stali se z nich dospělí zuřiví a odvážní vlci, kteří neúnavně bloumali oblohou a pronásledovali hvězdy.V jednu chvíli si Bjorn myslel, že vlčí mrak pohltí slunce do své tlamy a navždy ho spolkne. Strašně se bál, protože by slunce zešedlo jako v místech, kde je věčná zima, a naplnilo se vířícím sněhem. Byla by to všeobecná katastrofa!
Naštěstí kolem poledne slunce zrychlilo svůj běh. Vzdalovalo se od velkého černého vlka a neustále svítilo. Uklidněný Bjorn pokračoval v cestě.

Aegirův kotlik
V Aegirově podmořském paláci nebylo možné zažehnout oheň a posvítit si. Zlato z vraků lodí však vydávalo třpytivé světlo. V pokladech, které Aegir vlastnil, byl kouzelný kotlík, v němž zhotovil báječný nápoj pro bohy. Nápoj z piva a medoviny byl namíchán podle tajného receptu a rychle uklidňoval všechny hodovníky. Uváděl do mírné otupělosti.
Bohové k Aegirovi chodili rádi, protože zde byli vždy dobře přijati. Thor a Odin se těchto hostin pravidelně účastnili. Zpívalo se a vyprávěly příběhy, dokud všichni neusnuli hlubokým spánkem.

Njordovy nohy
Obryně Skadi se pevně rozhodla pomstít smrt svého otce, zabitého v boji s bohy. Vzala si přilbu a zbraně a došla k obydli bohů. Bohové chtěli předejít nové válce, nabídli jí proto náhradu. Může si mezi nimi vybrat ženicha. Při výběru však smí vidět pouze jejich nohy. Bohové se tedy shromáždili za zástěnou, zpoza níž jim vyčnívaly pouze nohy. Skadi neváhala a vybrala si toho, kdo měl nohy nejhezčí. Jako mnoho žen snila o tom provdat se za hezkého a milého Baldera.
Jaké bylo její zklamání, když zjistila, že ukázala na starého Njorda, boha moře. Skadi a Njord se vzali, ale zbytek života strávili v hádkách.

Velký jedlík

Na cestě do země obrů ohně se Loki a Thor zastavili u jednoho kouzelníka. Loki se vsadil, že vykoná hrdinský čin. Chtěl se stát největším jedlíkem na světě. Kouzelník proti němu postavil obra Logiho. Přinesli jim obrovskou mísu plnou jídla a oba protivníci se usadili každý z jedné strany. Zpočátku obr jedl pomaleji než Loki, ale nakonec všechno polykal čím dál tím rychleji, snědl i kosti a část mísy. Loki prohrál, protože zapomněl, že Logi zosobňuje plameny, jejichž žravost vzrůstá tím, jak jsou živeny.


Thor a hlubinný had
Od svého dětství Thor zuřivě nenáviděl veškeré nestvůry, zvlášť obrovského hada, který se skrýval na dně oceánu. Tělo tohoto strašlivého hada, pokryté šupinami, obepínalo celou zemi a mnoho lodí už kvůli němu ztroskotalo. Zřídkakdy se objevoval během dne, ale jen se v hlubině trochu pohnul, vyvolal bouřlivé vlnobití.Mladý Thor se rozhodl škodlivého tvora, který měl na svědomí životy tisíců námořníků, zneškodnit. S tímto odhodláním odešel na kraj světa, kam se lidé i bohové těžko dostávají. Žije zde národ obřích rybářů, kteří znají dobře hadovy zvyky. Po dlouhém dohadování se jeden z obrů zvaný Hymir uvolil vzít Thora na loďku. Avšak pochyboval o něm a nedůvěřoval mu, protože mu mladý muž připadal dost slabý.Thor se nenechal odradit a zeptal se, jakou návnadu si má na tento neobvyklý lov připravit. Když mu Hymir nechtěl odpovědět, Thor se už dál nevyptával. Zmocnil se bohova vola, naráz mu odřízl hlavu a vzal si ji do loďky.Hymir byl poděšen vyhlídkou, že se setká s obludou, nevěřil loveckým schopnostem mladého muže. Nicméně mu ukázal místo, kde často voda vře a kde se hlubinný had rád prochází. Thor se bez zvláštního úsilí opřel do vesel a doplul na určené místo. Na obrovský kovový hák, připevněný na pevném laně, nasadil volskou hlavu. Návnadu vhodil do vody a trpělivě čekal jako nějaký rybář s udicí.Obr byl vyděšený z toho, co se bude dít, a chtěl se hned vrátit do přístavu. Thor však o tom nechtěl nic slyšet. Najednou se lano napjalo a kolem loďky, která tančila jako splávek, se začaly tvořit vzdouvající se vlny. Thor zůstal klidný, mocně zatáhl za udici a z vody se vynořila strašlivá hlava. Tak strašná, že se na ni obr neodvážil ani podívat. Thor se z krásného úlovku radoval a napjal všechny svaly. Ještě nebyl dospělý, ale už měl obrovskou silu. Had s hákem zaseknutým do jazyka pochopil, co ho ohrožuje. Svinul své tělo kolem podmořských skalisek a zatáhl. Thor stál v loďce a myslel si, že se mu paže roztrhnou. Obě dlaně, bolestivě poraněné od lana, se už dotýkaly okraje loďky. V tu chvíli se ozval ohromný praskot. Thorovy nohy, zapřené vší silou, uklouzly po dně.Přesto Thor držel odpornou netvorovu hlavu nad vodou. Had slábl, chrlil proudy jedu a z krvavých očí mu šlehaly strašlivé blesky. Byl tak ohavný, že Hymir drkotající zubama v rohu loďky zpanikařil. Obr myslel jen na svou záchranu, zmocnil se sekyry a jednou ranou lano přeťal. Thor upadl nazad a ve vzteku jenom spatřil, jak had zmizel rychle ve vodě.
Thor se strašlivě rozčílil a začal trestat zbabělého obra, který ho připravil o první hrdinský čin. I přes svou malou postavu obra tloukl rázně a pak ho nechal v loďce, unášené proudem. Aby se uklidnil, vrátil se na zem po mořském dně pěšky.Několik měsíců si obludný had léčil rány na tajném místě v největších hlubinách oceánu. V životě se tak nebál a byl rozhodnut nenechat se už nikdy vlákat do tak strašné léčky. Běda Vikingům! Ještě dlouho bude strašit v oceánu a potápět lodě.

Thorův kočár
Blížila se bouře. Chvění jasanových listů, těžký vzduch, který se obtížně dýchal, a hlavně tlumené burácení. Viking Farald znal velmi dobře tato znamení, neměl nejmenší pochybnosti. Zakřičel hned na svého mladého syna: "Bjorne! Thor přijíždí! Slyším ho. Zaveď rychle zvířata do úkrytu."
Bjorn pochopil. Na inkoustově zbarveném nebi uháněl tryskem po nebeské dráze Thorův kočár. Rachot se neustále zvětšoval. Byl to určitě on, bůh hromu, syn Odina a Země, stejně bojovný jako jeho otec. Ve velmi špatné náladě Thor brázdil nebesa sem a tam ve svém kočáru, taženém dvěma bájnými kozly. Kudy projel, tam vypukla strašlivá bouře. Bjorn měl jen čas ukrýt se do stáje. Celý se třásl vedle svých koní, přitisknutých jeden ke druhému, a nezbývalo mu než doufat, že se bůh v jejich kraji nezdrží dlouho.Thor byl zrzavý obr s bujným plnovousem a neustále se potýkal se svými odvěkými nepřáteli, obry a nestvůrami, ale zřídka s lidmi. Nebyl zlý, k ženám a dětem, které ochraňoval, se choval spíše přívětivě. Bjorn to věděl, ale od otce se naučil, že bůh hromu může být i nebezpečný, aniž by chtěl. Ovládal totiž blesk a vyvolával tornáda. Jeho hromový hlas, silnější než bouře, a burácivý smích už ochromily mnohé. Pouze šibalský Loki se jím nenechal zastrašit a často mu prováděl pěkné kousky.Podle většiny Vikingů neměl obr žádné ctnosti. Oženil se s bohyní Sif se zlatými vlasy, ale byl milovníkem žen a lehce se zamilovával do jiných bohyň, jako například do krásné Frey. Rád sedával u stolu a měl silnou náklonnost k pití, hlavně k pivu. Podobně jako jeho otec Odin, velmi rád se pouštěl do nejtěžších bojů. V takovém případě si upevnil kouzelný pás, jehož obrovská přezka zdvojnásobovala jeho silu, a vzal si strašlivou zbraň. Zázračné kladivo, které ukoval trpaslík Sindri. Mohl s ním kdykoli hodit pravou rukou oblečenou do kovové rukavice. Kladivo přeletělo celou oblohu rychlostí blesku a zasáhlo protivníka. Pak se poslušně do jeho ruky vrátilo. Thor ho hned mohl vyslat na jiného nepřítele. Taková zbraň mohla rozhodovat o osudech mnoha bitev a všichni obři i netvoři, v jakémkoli množství, se ho obávali.Jako většina bohů bydlel Thor v Asgardu, ovšem ve zvláštním paláci s mnoha sály. Rád zval přátele na nekonečné a bujaré hostiny. Thor často odjížděl z Asgardu a cestoval po světě. Rád se za někoho převlékal, aby nebyl k poznání. A tak navštěvoval lidi nebo jiné bohy. Od přírody byl dobrý a upřímný, před Lokim se však neměl na pozoru.Jednou za letní noci Loki využil toho, že Sif spí, a ukradl jí bohaté blonďaté vlasy. Ráno Thora probudily výkřiky a pláč jeho holohlavé ženy. Ihned pochopil, odkud mohla tato kouzla pocházet, a třásl s Lokim jako se švestkou, aby se přiznal a napravil svůj čin. Nebylo možné, aby Sif hned narostly nové vlasy, potřebovaly několik let, aby dosáhly své délky a lesku.Loki dostal nápad jít se poradit do země trpasličích kovářů. Po dlouhém dohadování dosáhl toho, že trpaslíci vyrobí za jednu noc nádherné zlaté vlasy. Když je druhý den přinesl Sif, hned usušila své slzy. Byla pyšná, že bude mít vlasy mnohem poddajnější, jemnější a hedvábnější než ostatní ženy na světě. Tento zázrak vyvolal mezi bohyněmi touhy i žárlivost, ale usmířil Lokiho s bohem hromu.
Největší Thorovi nepřátelé byli obři ze země Thurů, s nimiž se často potýkal, a obludná zvířata jako vlk Fenrir. Thor se už od mládí zaměřil na obrovského hlubinného hada a snažil se ho vypudit pryč z oceánu.
Thor a král obrů
Bez svého kouzelného kladiva Thor nebyl skutečně tím, čím byl. Jednou večer po hojném, možná příliš zapíjeném jídle Thor a jeho společníci upadli do hlubokého spánku. Mezitím se neznámý návštěvník dostal do paláce, tajně se zmocnil vzácného kladiva a nepozorovaně zmizel.
Ráno, když bohové toto záhadné zmizení zjistili, nastal rozruch. Thor se hrozivě, ale zbytečně rozčílil. Bylo rozhodnuto pověřit prohnaného Lokiho pátráním. Loki si pod záminkou, že se bude rychle přemisťovat, půjčil od bohyně Frey křídla z labutího peří. Ve skutečnosti je moc nepotřeboval, protože se mohl se svými kouzelnými botami dostat všude, ale chtěl se bez námahy dopravit do nejvzdálenějších míst. Dozvěděl se, že kladivo asi ukradl Thrym, král obrů. Aby si to ověřil, létal tak dlouho nad rozlehlým lesem, až nakonec krále spatřil. Seděl na pahorku jako na nějaké skále a splétal obojek pro své strašlivé psy. Thrym bez průtahů doznal, že kouzelné kladivo ukradl, a ještě dodal, že ho pečlivě ukryl osm stop pod zemí. I když to byl hrubián, předložil jim smělý návrh. Vrátí kladivo, pokud dostane výměnou krásnou ženu - samu bohyni Freyu.Loki byl zděšen, protože Freya, dcera boha oceánů, by k tomu nikdy nesvolila. Po bohyni lásky, nádherné a hrdé ženě, která se často odívala jen do náhrdelníku, prahli nejmocnější bohové a pro její krásu ji obdivovali všichni muži.Jak se dalo předpokládat, rozhořčila se tak, že se málem zadusila a přetrhla svůj zlatý náhrdelník. Rázně odmítla žít po boku tvora tak odporného jako Thrym. Thor byl vzteky bez sebe a chtěl zničit zemi obrů. Loki uklidňoval jeho vzplanutí a připomínal mu, že bez svého kouzelného kladiva sotva své protivníky přemůže. Thor to uznal.Loki a bůh Heimdall mu doporučili uchýlit se spíše ke lsti. Podařilo se jim nikoli bez nesnází přesvědčit Thora, aby se převlékl za ženu a odešel místo Frey na určenou schůzku s obry. Thor se bál zesměšnění, ale uvolil se, když mu Loki slíbil, že ho také doprovodí v převlečení za ženu. Thorovi se to příliš nezamlouvalo, ale nakonec se k této komedii propůjčil a ozdobil se manželčinými šperky. Vzal si lehký závoj, čelenku, vycpal si hruď a pečlivě natáhl látku, aby trochu skryl svá široká ramena. Byla to obyčejná léčka, ale jak byli Thrym a jeho muži nebezpeční, tak byli hloupí.Thor zapřáhl své posvátné kozly, Loki řídil a společně odjeli do království obrů. Po dlouhé cestě předstoupili před Thryma a jeho obhroublou společnost. Krátce se seznámili a na přivítanou jim obři nabídli něco k jídlu. Vyhladovělý Thor zapomněl na svou úlohu nevěsty a jedl jako obvykle. Zhltnul celého vola, osm lososů, veškeré zákusky a vše zapil třemi sudy medoviny. Thrym se nad tím podivil. "Nikdy jsem neviděl mladou ženu s tak ostrými zuby a s tak děsivou chutí k jídlu!" zahřměl nedůvěřivě.Thor se hned vzpamatoval a změněným hlasem odpověděl: "Freya nejedla už týden, chtěla tolik vidět Thrymův palác!"
Obr byl polichocen a nahnul se, aby svou snoubenku políbil. Udělal však hned krok zpátky před Thorovým zdrcujícím pohledem. Nevěsta ještě před jakýmikoli důvěrnostmi žádala, aby si vyměnili dárky. Thrym už s tím chtěl skoncovat, a tak před shromážděním vytáhl kouzelné kladivo. Thor rychlostí blesku strhl závoj, uchopil zbraň, zneškodnil všechny obry a zboural palác. Pak bez meškání odjel za skutečnou Freyou.

Thor, kouzelník a převozník
Za jedné tmavé noci se Thor a Loki dostali do hloubi neznámého lesa. Byl tak rozsáhlý, že se na sklonku dne museli uchýlit do podivné chýše. Vypadala jako jeskyně, do níž ústilo pět menších chodeb. Všude panovala tma, že anineviděli její obrysy, ale neměli na výběr. Kolem půlnoci je probudilo strašlivé burácení. Ráno Thor s těžkou hlavou zjistil, že je východ z jeskyně zahrazen hradbou z kůže. Vynaložil všechny své síly a cestu se mu podařilo prorazit. Pochopil, že hradba byla jen cíp kabátu jakéhosi obra. Ten spal jako zabitý a chrápal, což vyvolalo ono strašlivé burácení, které je probudilo. Thor se rozhlédl po úkrytu a rázem pochopil. Schovali se do obrovy rukavice položené na zemi.Thor, který se nikdy nikoho nebál, uchopil své kladivo a vší silou tloukl obra do hlavy. Obr si myslel, že ho obtěžuje nějaká moucha, probudil se a spatřil Thora a Lokiho. Po chvíli dohadování jim navrhl, že je zavede do podivuhodného zámku, uzavřeného těžkou mříží. Dostali se do obrovského sálu, kde na ně čekalo shromáždění obrů.Nejvyšší obr se s Thorem několikrát vsadil. Musel vypít jedním douškem velký pohár piva. Thor vypil tolik piva, že by zaplnilo několik sudů, a přesto hladina v poháru klesla sotva o palec. Dále měl zvednout černou kočku, což vypadalo jako snadný úkol, ale nemohl jí odlepit tlapky od země. Na závěr obr požadoval, aby Thor přemohl vetchou stařenu. Thor se jí zpočátku neodvážil ani dotknout, pak do ní strkal čím dál tím víc, ale nepodařilo se mu ji strhnout k zemi.Rozčilen obhroublým smíchem obrů Thor zakřičel: "Co je to za čáry?!" Obr se mu přiznal, že je kouzelník. "Pohár s pivem je spojen s mořem," vysvětloval. "Nemůžeš ho tedy nikdy vypít. A kočka byla převlečený hlubinný had. Není možné ho zvednout, protože obepíná celou zemi!"
"A malá stařena v černém?"
"Ve skutečnosti je to staroba sama. A nad stářím nikdy nikdo nezvítězil!"
Thor si uvědomil, že byl oklamán, a namířil na obrovu hlavu své kladivo. Ještě než kladivo stačilo dosáhnout svého cíle, kouzelník i zámek zmizeli. Thor musel uznat svou porážku. Protentokrát!Na zpáteční cestě z této daleké a těžké výpravy se utrmácený Thor dostal na břeh zátoky. Chtěl se rychle vrátit domů, ale v tomto místě bylo moře široké a sotva dohlédl na protější břeh. Nebylo možné zde přejít bez loďky a Thor neměl ani spřežení, ani své skvělé kozly. Neměl nic, co by ho odlišovalo od obyčejného vesničana. Už se chystal záliv obejít, když se objevil stařík na loďce. Určitě je to převozník!"Hola, převozníku! Můžeš mě zavést na druhý břeh?" křičel ze všech sil.Muž, jehož tvář byla částečně zahalená do široké kapuce, mu sdělil, že se jmenuje Harbard. Hleděl na Thora nedůvěřivě. V rozedraném oděvu nevypadal bůh příliš důvěryhodně. "Můžeš mi aspoň zaplatit?"Thor si uvědomil, že u sebe nemá peníze, žádnou zbraň, ani nějakou cennou věc. Pouze zbytky jídla."Převez mě a rozdělím se s tebou o svou ovesnou kaši a sledě," navrhl nepřesvědčivě."Jseš tulák a ničema! Jdi si svou cestou!" odpověděl mu Harbard podezíravě."Jsem bůh Thor! Vracím se z výpravy do země obrů. Jestli mě převezeš, štědře se ti později odměním!"Muž nechtěl nic slyšet, ani když Thor vyjmenovával jména svých přátel bohů. Naopak, stále více tímto podivným pocestným pohrdal."Jseš jen zloděj koní! Jdi si tedy pěšky!" řekl a rychle se s loďkou vzdaloval od břehu.Thor se marně bránil, stařík už byl na širém moři.Ramena převozníka, který stále schovával svou tvář pod kapucí, se natřásala bláznivým smíchem. Jeho jediné oko jiskřilo škodolibostí, protože Harbard nebyl nikdo jiný než sám Odin.

Strážce duhy
Aby se bohové dostali lehce do svého království, dali vystavět Bifrost, stálou duhu, po níž se mohli dostat přímo ze země k hlavní bráně paláce. Po jediném oblouku.Bohové také učinili opatření, aby se vyhnuli nečekaným útokům ze strany obrů nebo nestvůr, a tento vchod opevnili. Pro jistotu držel bůh Heimdall na vrcholku duhy ve dne v noci stráž.Heimdall byl bůh světla, válečník statné postavy, velký a dobře stavěný krasavec. Zuby z ryzího zlata dodávaly jeho úsměvu zvláštní lesk. Měl protáhlý, silný meč, který zvlášť pro něho vyrobili trpasličí kováři, dlouhé kopí a kouzelný roh, jehož zvuk byl silnější než bouře a rozléhal se po celém světě. Mohl tak v případě útoku varovat ostatní bohy, kteří měli nepříjemný zvyk klidně se procházet po světě.Loki znal Heimdalla dobře a často ho navštěvoval, protože zosnoval plány na zničení Asgardu. Heimdalla nenáviděl a považoval ho za svého úhlavního protivníka. Loki nemohl čelit tak chrabrému bojovníkovi přímo, proto mu prováděl pěkné kousky a dělal si z něho legraci, když k tomu byla nějaká příležitost. Snažil se ho také odlákat od Bifrostu. Často s Heimdallem hovořil. Vystupoval jako jeho přítel, ale neustále zdůrazňoval, že takový bojovník jako on tráví čas čekáním před obyčejnou branou.Zrádně mu opakoval: "Zatímco trávíš celé dny na stráži, záda zmáčená prudkým deštěm, ostatní se baví, chodí na lov, zpívají a pijí." Loki se snažil postavit Heimdalla proti jeho přátelům. Bůh, vědom si svého důležitého úkolu, se nenechal ovlivnit. Byl tím unaven a někdy dotěrného Lokiho vyhodil. Ten se však za několik dní vrátil zpátky.Naštěstí Asgard strážil také barevný kohout. Časem se Heimdall a kohout stali přáteli. Drželi spolu, protože jejich největším nepřítelem byla nuda. Duhu střežili dobře a neprodyšně uzavřená obrovská okovaná brána odrazovala každého vstupovat do Asgardu bez povolení.
Heimdall zřídka opouštěl své místo. Nicméně Loki byl neustále ve střehu, aby mu provedl nějaký kousek. Ukradl zlatý náhrdelník bohyně Frey a pak se převtělil v mohutného bílého tuleně a odešel uschovat svůj poklad ke vzdálenému západnímu útesu na mořský břeh.
Téměř se mu to podařilo, ale Loki zapomněl na Heimdalla. Z výšin duhy sledoval zemi i oceán. Jeho pronikavému pohledu nic neuniklo a všiml si i pletich nedůvěryhodného Lokiho. Heimdall ani na chvíli nezaváhal. Nasedl na svého neúnavného koně s dlouhou třpytivou hřívou a jedním skokem přeskočil řeku. Tam se také přeměnil v tuleně a pustil se do tmavého ledového moře na konci světa. Loki se potápěl do nejhlubších vírů, aby zmátl svého protivníka, ale Heimdall vždy jeho stopu objevil. Na konci této honičky se oba tuleni střetli u útesů ošlehávaných vlnami. Heimdall Lokiho ztrestal. Loki zbědovaně uprchl a hned vymýšlel odplatu.Bůh sebral náhrdelník a vrátil se k pobřeží, kde se znovu přeměnil ve zdatného bojovníka. Rychlostí blesku vyjel na svém koni na duhu a dostal se do Asgardu. Tam mu všichni bohové děkovali a chtěli uspořádat velkou slavnost, ale Heimdall, vždy vážný a dbalý svého poslání, se nezdržel dlouho. Jen vrátil náhrdelník krásné Frey, která ho zato políbila, a pak odešel zpět na stráž v očekávaní závěrečného útoku.

Slepý bůh
Baldr, jeden z Odinových synů, byl oblíben pro svou laskavost a galantnost. Šlechetný a dobrý bůh žil pokojně v Asgardu a jednou se mu v noci za neklidného spánku zdálo, že je jeho život ohrožen.Hned ráno o tom řekl ostatním bohům a své matce Frigg. Matka vzala sen vážně. Chtěla předejít neštěstí, které by se jejímu synovi mohlo stát, a zapřísahala proto všechny přírodní síly, aby nikdy neukládaly o Baldrův život. Duch ohně, duch vody i větru se k tomu hned zavázali. Frigg totéž učinila s látkami, kameny a kovy, aby se vyhnula jakémukoli nebezpečí. Od zvířat získala příslib, že Baldrovi nikdy nic špatného neudělají. Navíc z opatrnosti pohovořila s rostlinami, s každou zvlášť. Všechny souhlasily.Baldr se stal nezranitelný. Tohoto výjimečného štěstí však bůh nikdy v boji nevyužíval. Ostatní bohové s ním často hráli hru. Házeli na něj nejrůznější střely a smáli se, když všechny po jeho těle sklouzly bez škrábnutí.Zlovolný Loki Baldrovi tuto výhodu záviděl, a tak se rozhodl najít jeho slabé místo. S tímto úmyslem se převlékl za stařenu a tajně navštívil Friggu. Předstíral, že je udiven Balderovou nezranitelností, a bohyně mu vlídně vysvětlila, proč tomu tak je.
"Všechny bytosti slíbily, že ho nikdy nezraní!"
"Všechny?" zeptal se důrazně Loki.
"Ano . . ." odpověděla Frigg, ale po krátkém zaváhání dodala, že možná zapomněla požádat malý trs jmelí na jednom stromě na západ od Valhaly. Loki hned pochopil, co z takového opomenutí může získat. Odjel do Valhaly, našel trs jmelí, utrhl ho a tajně přivezl.Loki byl příliš zbabělý, aby se sám postavil proti Baldrovi. Raději vymyslel hanebný plán. Jemným hláskem zavolal na slepého mírumilovného boha Hoda, jednoho z Balderových bratrů, a zeptal se ho:
"Proč si také nehraješ a nevrháš střely na Baldra?"
"Nehraji si s ostatními, protože jsem slepý!" odpověděl mu s úsměvem bůh.
"Jestli chceš, povedu tvou ruku."
Hod často slýchával, jak se bozi při házení střel smějí, a tak důvěřivě souhlasil, netuše léčku, jakou mu zlověstný Loki nastražil.Loki si zatím vyrobil z větvičky jmelí zbraň, namířil slepcovu ruku na jeho bratra a vystřelil.Baldr zasažen špičkou jmelí hned upadl. Bohové se seběhli se slzami v očích, ale bylo už příliš pozdě.Za několik dní chtěla nešťastná Frigg o všem promluvit s bohyní pekel Hel. Tohoto nebezpečného úkolu se ujal její další syn Hermod. Chtěl se pokusit zachránit svého bratra. Vsedl na Odinova koně Sleipnira a ohromným skokem bez váhání překonal mříže do pekla. Strážkyně těchto míst, strašlivá Hel s tváří napolovic bílou a napolovic černou, ho přijala chladně.Přesto byla bohyně vyprávěním mladého muže dojatá. Rozhodla se dát Balderovi šanci. Povolí mu vrátit se zpátky do Asgardu pouze v případě, že budou všichni bohové i lidé požadovat jeho návrat. Ale všichni, bez výjimky!Bohové se rozeběhli do světa a bez potíží souhlas získali. Rozjásaný Hermod už byl znovu na cestě do pekel, ale potkal neznámou čarodějnici. Odmítla mu dát svůj souhlas. Byl to totiž sám Loki! Vzal na sebe tuto podobu, aby bohy lépe oklamal. Hel byla kvůli jedinému odmítnutí neoblomná a Balder se stal znovu vězněm.Bohové se později o podvodu dozvěděli a Lokimu se pomstili. Spoutali ho v jeskyni prolezlé hady. Loki byl tak potrestán za své špatnosti, ale znovu přemýšlel o odvetě. Až k tomu bude příležitost, uprchne a s pomocí nestvůr a obrů zničí svět bohů.

Soumrak bohů
Po Baldrově smrti naznačovala mnohá znepokojující znamení, že je svět v nebezpečí. V ohňových sloupcích začaly padat na zem dvě hvězdy. Země duněla,. třásla se, neustále praskala pod silnými otřesy, že se téměř vyvrátil sám Yggdrasil. Celé dny i noci vyli pod zemí pekelní psi, bylo to slyšet až v Asgardu. Všechno spělo k zániku.Jednou večer se zdvihl silný vítr, bouřlivě dul, porážel stromy, rozbíjel domy a tříštil lodě o útesy. Dva velké vlčí mraky sežraly slunce i měsíc. Bylo to znamení konce světa. Kohout Goldenkamme vyhlásil poplach a Heimdall z plných plic troubil na svůj roh. Tolik obávané poslední střetnutí bylo nevyhnutelné.
Bohové se v tichosti shromáždili. Nikomu z nich nechyběla odvaha. Jejich armáda se rozmístila kolem Asgardu a byla rozhodnuta bránit se do poslední chvíle. Protivníkovy sily se formovaly do podivného seskupení. Loki a Fenrir, zbaveni svých pout, vedli útok. Kolem nich se jako moře valila ohromná nepřátelská síla, všichni obři světa. Lodě dokonce převážely obry ohně, kterým velel Surtur.Když se všichni shromáždili, Odin se v doprovodu valkýr jako první vrhl za úžasného bubnování a troubení do útoku na nepřítele. Avšak Fenrir na Odina číhal už příliš dlouho, spolkl ho svou pekelnou tlamou. Jeden z bohových synů Vidar vzápětí svého otce pomstil a Fenrira vyřídil z boje.Rozpoutal se strašlivý boj. Thor konečně zabil hlubinného hada, brzy však sám podlehl jeho otrávenému dechu. Tyr ještě před svou smrtí zničil pekelného psa. Obři pod vedením Lokiho vylezli po částečně probořené duze a vrhli se na Heimdalla. Heimdall jich několik zabil, přemohl svého dávného nepřítele Lokiho, ale sám podlehl svým zraněním. Surtur a obři ohně se vřítili do Asgardu a všude založili požár. Království bohů zmizelo.
Bojovníků bylo stále méně a boj postupně slábl. Žádný z obou táborů se nestal vítězem. Pobili se všichni navzájem. V tomto světě bez slunce a měsíce byli lidé vtaženi do nepokojů, umírali v důsledku povodní, zimou a zemětřesením. Toto byl Ragnarok - konec prvního světa.
Pod ochranou kůry stromu Yggdrasilu však přežil jeden muž a jedna žena. Možná vznikne nový svět . . .

Znovuzrození
Po katastrofě Ragnarok se slunce zatemnilo popelavou černí a tlustými kotouči dýmu. Vypadalo to, že z nebe bez měsíce a ze země zatopené tmavými vodami oceánu zmizel veškerý život. Lidi, bohy, nestvůry, prostě všechny pohltily temnoty. Byl konec světa.Přesto se po jedné dlouhé noci náhle objevilo nové slunce a nový měsíc. Dým se rozplynul a požáry uhasly, voda z povodní se pomalu vrátila do svých toků a z oceánů začaly vystupovat hory. Nebe bylo jasnější a čistší než před katastrofou a jednoho rána se na něm objevil orel. Nezmizel tedy veškerý život. Většina bohů, obrů a nestvůr zahynula ale několika bohům se podařilo vrátit se na zem. Odin a Thor už nebyli na tomto světě, ale někteří z jejich synů se probudili k životu.Baldrovi se jako prvnímu podařilo uprchnout z pekla, kde už dlouho nespravedlivě prodléval kvůli Lokimu. Ujal se tedy uspořádání nového světa. Chtěl, aby byl harmonický a hlavně méně násilný než ten první. Jeho slepý bratr Holder se k němu brzy připojil, protože byl symbolem čistoty a nevinnosti. Bratrům v tomto tvořivém úkolu pomáhal Forsete, bůh spravedlnosti, který chtěl, aby právo od té doby vítězilo nad silou a násilím.Společně s nimi se vrátili také tři Odinovi synové - Vali, Vidar, jemuž se dostalo této přízně za odvahu proti Fenrirovi, a Hermod, jenž se odvážil s nasazením svého života dostat se do pekla a pokusit se osvobodit Baldera. Odinovi synové a Forsete za pomocí dvou Thorových synů Magnia a Modiho vytvořili Radu bohů. Pokoušeli se rozluštit vyryté Odinovo písmo a našli neporušené Zlaté tabulky, které bohové vlastnili ještě před velkou katastrofou. Všichni chtěli svět řídit moudře.Země byla tehdy ještě neobydlená. Naštěstí bohové objevili muže a ženu, kteří všeobecnou katastrofu přežili. Kůra obrovského jasanu Yggdrasilu je zázračně uchránila před požárem a potopou. Bohové tuto dvojici osvobodili. Oba znovu získali svou životní sílu a zalidnili svět mnoha dětmi. Postupně se objevila zvířata a hustá a měkká tráva se znovu zazelenala. Pole dávala bohaté sklizně, ve vodopádech tekla křišťálová voda, v níž se hemžily ryby. Obrovští lososi a pstruzi se v houfech proháněli v řekách a sloužili jako bohatá potrava pro lidi, kteří byli mnohem mírumilovnější než jejich předchůdci.Pod bdělým zrakem Rady bohů svět znovu dostával řád. Do několika hlubokých lesů se vrátili trpaslíci a skupinky skřítků opět tančily za svitu měsíce.Všechny nestvůry v podstatě zmizely, několik obrů bylo vyhnáno do vzdálených krajů ohně a jinovatky. Někteří Vikingové však stále vyprávěli, že spatřili na širém moři na dně oceánu mezi Norskem a Skotskem obrovského hada, jak polyká svou kořist. Možná, že se jim to jenom zdálo...

Bohové noci
Tu noc mladý Bjorn nespal. Byl svátek světla. Na oslavu této události všichni hojně pili, jedli a dlouho do noci tancovali. Rodiče i přátelé teď spali hlubokým spánkem.Bjorn však nemohl usnout. Už od večera myslel na neznámou, která se noc předtím objevila v lese. Usmála se na něj a pak beze stopy zmizela. Chtěl vědět, kdo to je, a tak tajně otevřel dveře a potichu zmizel. Otec ho varoval, že mladý muž nemá nikdy za měsíční noci běhat po lese sám. Vystavuje se tak těm nejhorším nebezpečím.Nicméně zvědavost zvítězila nad moudrostí a mladík se pohroužil do temného houští. Čím hlouběji se nořil do lesa, tím víc se třásl. Bezpochyby noční zimou, ale možná i strachem.Najednou jím trhnul podezřelý zvuk lámajících se větví. Někdo se blíží! Bjorn se přitiskl ke kmeni stromu a nehnutě tajil dech. Hluk se zvětšoval a Bjorn spatřil ostré světlo, které se pohybovalo v houští. Bez výstrahy se světelná masa vrhla k němu. Byl to zlatý divočák, božský divočák! Zvíře o něj zavadilo, na chvilku se zastavilo a pak se bez povšimnutí vzdálilo. Byl to divočák Freyr, bůh plodnosti. Objevuje se jen zřídkakdy a je to dobré znamení.
Sotva se Bjorn z té hrůzy vzpamatoval, vydal se znovu na cestu. Les kolem něj byl nekonečný, tichý, ale neklidný. Lehká mlha zakrývala obrysy a měnila tvary, takže Bjorn nakonec zabloudil. Dostal se do neznámého, hustého a sevřeného místa. Nevěděl, kde je, ale jakési vnitřní volání ho nezadržitelně přitahovalo ke vzdáleným krajům, kde vychází slunce. Chvílemi jako by slyšel zpěv a nějaké hlasy. Dostal se k divoce porostlé mýtině, osvícené měsíčním světlem. Tam zůstal ohromeně stát. Před jeho zraky se odehrával podivný rej skřítků.Za jemného šustění se mladíci i mladé dívky otáčeli závratnou rychlostí. Nohy neměli na zemi, jen se lehce dotýkali trávy, aniž by ji pošlapali.Bjorn hned spatřil neznámou dívku, kterou viděl předcházející večer. Připadala mu ještě krásnější než její okouzlující společnice. Vikingové často mluvili o skřítcích, bozích květů a průzračných potůčků, ale zřídka je někdo viděl. Naštěstí, protože skřítkové mohou člověka odvléct do svého světa. Navždy...Bjorn se k nim chtěl připojit, tančit s nimi a zpívat, ale váhal, protože ho otec varoval. "Kdo se dostane do kola skřítků, vystavuje se nebezpečí, že bude unešen na onen svět," tvrdil mu vážně v den jeho šestnáctých narozenin. Ale ta krásná dívka, která se na něj usmívala, byla tak čistá, tak lehká a žádoucí, že Bjorn nemohl uvěřit, že by byla nebezpečná.Když se ho jedná z tanečnic lehce dotkla a smála se, ještě trochu váhal. Ale pokušení bylo silnější. Rázně se zvedl a vystoupil ze svého úkrytu. Dívka mu stiskla ruku a on stiskl její. Ve chvíli, kdy se jeho prsty uzavřely do její osvětlené ruky, ozvalo se kohoutí zakokrhání. Znamenalo konec noci. Skřítkové okamžitě zmizeli. Bjorn byl zachráněn, protože skřítkové, bohové noci, mizí s kohoutím zakokrháním.Bjorn zůstal na mýtině sám a chvíli si myslel, že se mu to jenom zdálo. Avšak za ranního úsvitu se rosa jemně usadila na špičky trávy, která dosud nesla stopy po tančících skřítcích.

Koboldové
Jednoho studeného podzimního rána mladý Snorre, ještě zahřátý nočním spánkem a mírně ospalý, otevřel dveře svého statku. Mohutný a ostrý vítr ho rázně probral. Jinovatka křupala pod jeho kroky. Musel jít nabrat vodu do řeky, potom jako každý den nasekat dříví a postarat se o koně. Mezitím jeho mladá sestra Asfrid zametla v domě, zapálila oheň a uvařila oběd pro celou rodinu.Snorre vešel do stodoly s jedním~ vědrem čisté vody na každém rameni a překvapeně vykřikl: "Koboldové!" Neslyšeli ho vejít a pokojně se točili kolem zvířat. Jeden z nich uklidňoval starého koně, druhý dával seno poníkovi, třetí zametal stáj a čtvrtý spravoval sud. Jakmile však Snorra spatřili, s výkřiky prchali pryč.
Koboldové byli malé postavy, silní a pracovití, a žili ve stodolách, stájích nebo sýpkách. Usídlovali se však jen v domech, jejichž obyvatelé si to zasloužili. Pracovali pouze v noci, takže je bylo těžké spatřit.Snorre a Asfrid byli zvlášť pracovití. Zatímco jejich otec Viking Egil odjel před mnoha měsíci na dlouhou výpravu, pomáhali matce živit své bratry a sestry a starat se o starou babičku. Bez pochyby proto měli štěstí, že se koboldové usadili pod jejich střechou.
Snorre byl zklamán, že koboldy jenom zahlédl, a vymyslel plán. Následující noci se potichu se svou sestrou probudili a potmě se schovali do stáje za těžký závěs. Zatímco celý dům klidně spal, netrpělivě očekávali příchod svých přátel. Kolem půlnoci koboldové konečně přišli. V dobré náladě otírali spokojeně vrnícímu poníkovi srst, řezali dříví, třídili jablka a opravovali nářadí.
Vtom Snorre a Asfrid vylezli se svého úkrytu a děkovali jim. Překvapení koboldové se na ně usmáli, ale rychle se schovali, protože každý musí žít ve svém světě. To je zákon koboldů. Přesto se určitě vrátí. Snorre a Asfrid si byli jisti.

Lesní trpaslíci
Na jaře následujícího roku byli Snorre a Asfrid znepokojeni, protože jejich sestřička měla horečku. Bylo nutné ji vyléčit. Vydali se do lesa sbírat léčivé rostliny. Chodili hodiny a hodiny, ale nic nenašli a už se chtěli vrátits nepořízenou. Najednou uslyšeli mírný zvuk praskajících větví a jejich pozornost upoutal hlas. Rychle se schovali do houští a spatřili trpaslíky. Tentokrát to nebyli koboldové, ani trpasličí kováři, ale lesní trpaslíci.Byli huňatí, drsní, oblečení do zvířecích houní a kůží. Žili v přírodě po celý rok, znali každičkou rostlinu a věděli, kde se skrývají všechna zvířata.Nejstarší z nich se oddělil od skupinky a zeptal se Snorra a Asfridy, co dělají tak daleko od vesnice. Děti jim odpověděly.Trpaslíci se nad nimi slitovali. Vytratili se, za chvíli se objevili znovu a přinesli jim velkou kytici léčivých rostlin a blahodárných květů. Snorre a Asfrid lesním trpaslíkům poděkovali a utíkali domů, co jim stačil dech. Díky těmto rostlinám se jejich sestra uzdravila.Poté se každý rok na jaře Snorre a Asfrid scházeli s lesními trpaslíky na vzdálené pasece, kterou znali jenom oni dva. Trpaslíci se stali jejich přáteli.


Lokiho přiběh

O AEgim a bozích. AEgi, který se jmenoval též Gymi, připravil pivo pro bohy, když dostal onen veliký kotel, jak o tom vypravuje Píseň o Hymim. Na hostinu přišel Ódin a jeho žena Frigg. Tór nepřišel, poněvadž byl ve východním kraji. Byla tam však Tórova žena Sif, dále Bragi a jeho žena Idun a Týr. Přišel též Njörd a jeho žena Skadi, Frey a Freyja a Ódinův syn Vidar. Dále tam byl Loki a Freyovi služební Byggvi a Beyla. Síň byla plná Ásů a Álfů. AEgi měl dva sluhy, Fimafengaa Elda. K osvětlení sloužilo zlato místo ohně a pivo se podávalo samo od sebe. Síň byla místem svatého míru. Hosté neskrblili chválou AEgiho služebníků. Loki, kterému to bylo proti mysli, zabil Fimafenga. Tu zdvihli Ásové štíty a obořili se hrubými slovy na Lokiho a vyhnali ho ven do lesa. Potom se posadili opět k hostině.

Loki se vrátil a venku potkal Elda.
Loki ho oslovil:

"Řekni mi, Eldi,
než obrátíš krok,
bys v síň zas vešel:
o čem se baví
synové bohů
při pití piva?"

Eldi:
"O zbraních rokují,
o své odvaze k boji
blažení bohové.
Z Ásů a Álfů
nikdo uvnitř nemá
pro tebe přátelské slovo."

Loki:
"Dovnitř vstoupit chci
do AEgiho síně
pohledět na pitku bohů.
Spor a sváry
nesu Ásů synům,
v medovinu jim nesvár namíchám."

Eldi:
"Víš, když do AEgiho
vstoupíš síně,
bys na pitku pohlédl bohů
a spílal sprostými
vládcům slovy,
že ti to stokrát splatí?"

Loki:
"Víš-li pak, Eldi,
že hádku-li vyvoláš
mezi tebou a mnou
a mnoho mluvit budeš,
můj ti dovede
jazyk dát jadrnou odpověď?"

Potom šel Loki dovnitř. Když pak ti, kteří tam seděli, spatřili,
kdo vešel, všichni zmlkli.

Loki:
"Žízniv jsem došel
do této síně,
Lopt, z lopotné cesty,
Ásy bych poprosil,
aby mi podali
doušek mocné medoviny.

Proč mlčíte,
proč stísněni jste,
bázliví bohové?
Určete mi k sezení
u stolu místo,
anebo mě vyžeňte ven!"

Bragi:
"Místo u stolu
ti sotva kdy určí
blažení bohové.
Neboť Ásové věční
dobře vědí,
jaké hosty mohou k hostině pozvat."

Loki:
"Vzpomínáš, Ódine,
že v počátku věků
jsme smísili spolu krev?
Pivo jsi tehdy
odmítl pít,
oběma-li nám nenalijí."

Ódin:
"Vstaň, Vidare,
a otce vlka
pozvi k pohoštění,
aby nás Loki
lživě nepomlouval
v skvělé AEgiho síni."

Tu povstal Vidar a naplnil Lokimu pohár. Ale dříve než se Loki napil,
pozdravil Ásy:

"Zdar buď bohům,
zdar bohyním,
všem přesvatým Ásům,
jen jednomu ne,
jenž uvnitř sedí
při poháru, Bragi."

Bragi:
"Meč a koně ti dá
z majetku svého
a prsten ti pošle Bragi,
abys nesplácel
Ásům nenávist,
vyhnul se vádě s nimi."

Loki:
"Věčně bez prstenů
a bez koně bude
bůh básníků, Bragi:
z Ásů a Álfů,
již uvnitř zde jsou,
ty boje se nejvíc bojíš
a třeseš se před střelou."

Bragi:
"Věz, kdybych venku byl,
kdybych byl nevešel
do skvělé AEgiho síně:
tvou hanebnou hlavu bych
v hněvu ti utrh,
za tvou tě pomluvu potrestal."

Loki:
"Jen vsedě jsi odvážný,
po meči sotva kdy sáhneš,
Bragi, bojare v zápecí!
Zbraně se chop,
zlost máš-li na mne.
Rek rázně vždy jedná."

Idun:
"Prosím tě, Bragi,
pamatuj na rod
a přijaté příbuzné.
Lokiho nehaň
lehkovážně
v AEgiho svaté síni."

Loki:
"Mlč, Iduno,
myslím, že po mužích paseš
jak žádná žena.
Ramenem svým jsi přec
s rozkoší objala
bídného bratrovraha."

Idun:
"Nehaním Lokiho
lehkovážně
v AEgiho svaté síni.
Bragiho mysl
opilou mírním,
nechci, byste se v zlosti bili."

Gefjon:
"Proč si předhazujete,
přemoudří Ásové,
potupná slova?
Je v Lokiho povaze
posmívat se bohům
a nenávidět nebešťany."

Loki:
"Mlč, Gefjon,
prozradit mohu,
kdo tě sved sladkými sliby:
mládenec s líčkem
bílým jak mléko,
jejž lýtkem svým laskalas."

Ódin:
"Pošetilýs, Loki,
kam poděls rozum,
že budíš bohyně zlost.
Vždyť o osudu světa
a o všech svárech
ví stejně jak já."

Loki:
"Mlč, Ódine,
málokdy jsi doved
spravedlivě urovnat spory.
Často jsi dal,
komu jsi neměl dát,
zbabělci, veliké vítězství."

Ódin:
"Věz, dal-li jsem někdy,
komu jsem neměl dát,
zbabělci, veliké vítězství:
po osm zim jsi ty
pod zemí byl
dojičkou krav a děvečkou,
děti tam rodils,
a to je ubohý úděl."

Loki:
"Tys kouzla prováděl,
v kámen ryl runy,
jak vědmy jsi tloukl v tajemný nástroj,
jak kouzelník jsi
kráčel světem,
a to je ubohý úděl."

Frigg:
"Mlčet byste o svých
osudech měli
před moudrými muži.
Co jste v dávných
dělali dobách,
nevyzrazujte nikomu."

Loki:
"Mlč, Friggo,
Fjörgynova dcero,
která po mužích vždy jen páslas.
Véa a Vilja jsi,
Vidriho ženo,
oba objala v náruč."

Frigg:
"Věz, kdyby seděl
v AEgiho síni
můj světlý syn:
z domu Ásů bys
sotva utekl,
pykal bys za své pomluvy."

Loki:
"Přeješ si, Friggo,
bych pronesl ještě
slova horšího hoře?
To já jsem způsobil,
že nikdy svého syna
již neuzříš do svých síní."

Freya:
"Zbláznil ses, Loki,
že zlovolně mluvíš
potupná stále slova?
Záhady osudu
Frigg dobře zná,
ač sama o nich nikdy nemluví."

Loki:
"Mlč, Freyjo!
Mysl tvou znám.
Nejsi naprosto bez chyb.
Z Ásů a Álfů,
kteří uvnitř zde jsou,
každého jsi milencem měla."

Freya:
"Jazyk jak zmije máš
jedovatý;
prokletí ať ti přinese.
Zlost na tě bohové mají
a bohyně rovněž.
Nakonec sklidíš jen strast."

Loki:
"Buď zticha, Freyjo,
jsi plná falše
a černých čar.
Když s tvým bratrem
tě bohové přistihli,
strachem prýs pustila ducha."

Njörd:
"Málo znamená,
získá-li žena
milence k svému muži.
Však potupou je
poctivých bohů
Ás, který pancharty porodil."

Loki:
"Mlč jen, Njörde -
na východ tě poslali
rukojmím blažení bohové.
Hymiho nevěstám sloužils
za noční nádobu,
často ti čuraly do úst."

Njörd:
"Útěchu jednu mám:
když jsem byl u obrů
rukojmím blažených bohů,
syn se mi narodil
prostý nenávisti,
bohatýr mezi bohy."

Loki:
"Přestaň, Njörde!
Pýchu svou mírni
a hleď na svou hanbu:
se svou sestrou jsi
zplodil syna
a to ti není nepodobné."

Týr:
"Frey jistě je
nejlepším jezdcem
v obydlí Ásů.
Panna proň nepláče
ni vdaná paní;
a každému pomůže z pout."

Loki:
"Mlč už, Týre!
Ty sotva dovedeš
svárlivce srovnat.
Podívej se jen
na pravou svou ruku,
kterou ti ukousl ukrutný vlk."

Týr:
"Bez ruky jsem já,
ty bez ryšavce.
Obojí ztrátu lze oželet těžko.
Bolestí vyje
spoutaný vlk,
a číhá na osud Ásů."

Loki:
"Buď zticha už, Týre,
vždyť tvého syna jsem
zplodil s tvou ženou;
ni loket jsi nedostal
drahé látky,
ni peníz za tu pohanu."

Frey:
"Slyším vlka úpět
u ústí řeky,
kde čeká na osud Ásů.
Též ty budeš podobně
v pouta spoután,
kováři klevet!"

Loki:
"Zlatem sis Gymiho
získal dceru
a ztratil svou zbraň.
Až synové Múspellu
se přes Myrkvid poženou,
nebudeš mít, nebohý, čím se bít."

Byggvi:
"Věz, kdybych byl
vznešeného rodu
a svým zval Freyovo sídlo,
zcela bych rozdrtil
zlého pomlouvače
a údy mu ochromil."


Loki:
"Jaký to mrňous
se to tu mele
a po všem chtivě chňapá?
Kol uší budeš vždy
Freyovi bzučet,
nebo u žernovu žehrat."

Byggvi:
"Byggvi se jmenuji
a bystrým sluji
mezi bohy i muži.
Pro hbitost mě chválí
Hroptovi synové,
když popíjejí pivo."

Loki:
"Buď zticha už, Byggvi!
Bohům jsi nedoved
nikdy předložit pořádně pokrm.
Na podlaze v slámě
ses neslavně skryl,
když po meči sáhli muži."

Heimdall:
"Opilý jsi, Loki,
o rozum přišels;
proč neznáš mužnou míru?
Přílišné pití
každého přemůže,
na jazyk naleje jed."

Loki:
"Přestaň, Heimdalle,
na počátku věků
zlý osud ti určen byl;
s mokrými zády
na věky musíš
střežit síně bohů."

Skadi:
"Směj se jen, Loki!
Však brzo ti schlípne
tvůj chrabrý chvost,
až k skále tě
přiváží střevy
tvého ledově chladného syna."

Loki:
"Snad mě vskutku chtějí
střevy mého syna
posupní bohové spoutat.
První jsem však byl
i poslední,
když Tjaziho jsme trestali smrtí."

Skadi:
"I když byls první
a zároveň poslední,
když jste Tjaziho trestali smrtí,
z mých svatyní
a svatých hájů
ti úklady údělem vzejdou."

Loki:
"Líbeznější jsi byla
k Laufeyjinu synu,
když jsi mě lákala do svého lože;
všechno se vyzradí,
vyčítat-li si budem
široce kdejakou špatnost."


Tu přistoupila Sif,  a naplnivši křišťálový  pohár medovinou, pravila:

"Přijmi zde, Loki,
zjíněný pohár
plný příjemné medoviny.
Jednu aspoň ušetř
dceru Ásů
potupných pomluv."

Loki uchopil roh a pil:

"Jediná bys byla
ze všech bohyň
zdráhavá k záletníkům,
kdybych jednoho neznal,
jejž, myslím, že znám,
a s nímž jsi podvedla prostého Tóra:
ten jeden byl lstivý Loki."

Beyla:
"Hory se chvějí,
Hlorridi, myslím,
vládce, se vrací z výprav.
Ten jistě hned zkrotí,
kdo zlými slovy
bohům i lidem laje."

Loki:
"Mlč jen, Beylo,
Byggviho ženo,
tvůj jazyk je jak hadí jed.
Největší pohanou jsi
mezi potomky Ásů,
ty špinavá škeble!"

Tu přišel Tór a pravil:

"Mlč už, klevetníku,
nebo mé kladivo ti
rázem rozdrtí lebku.
Hlavu ti srazím
horkou s ramen
a konec bude tvým hanebným kouskům."

Loki:
"Jördin syn teď
do síně vešel.
Proč, Tóre, tolik hrozíš?
Odvahu ztratíš,
až s vlkem se utkáš,
jenž pozře boha bitev."

Tór:
"Mlč už, klevetníku,
nebo mé kladivo ti
rázem rozdrtí lebku.
Do výše tě vyhodím,
do východních krajů,
a nikdo tě už nespatří."

Loki:
"O svých výpravách
na východ bys moh
před muži mlčet,
když jsi se potil
v palci rukavice
a sám sis už myslel, že nejsi Tór."

Tór:
"Mlč už, klevetníku,
nebo mé kladivo ti
rázem rozdrtí lebku.
S mlatem v pravé ruce
ti ránu zasadím,
v kousky ti rozdrtím každou kost."

Loki:
"Doufám, že budu
ještě dlouho žít,
i když mlatem mi hrozíš.
SKrýmiho řemínky ti
byly příliš silné,
aby ses k jídlu do měchu dostal,
a tak jsi musel hlady hynout."

Tór:
"Mlč už, klevetníku,
nebo mé kladivo ti
rázem rozdrtí lebku.
V podsvětí tě vrah
Hrungniho pošle
za železné mříže mrtvých."

Loki:
"Mluvil jsem k Ásům,
mluvil k Ásů synům
vše, co jsem na mysli měl.
Před tebou jediným však
odejdu ven,
protože vím o tvých vraždách.

Pivo jsi připravil,
příště však už
nebudeš, AEgi, na hostinu zvát.
Všechny tvé věci,
které v síni vlastníš,
ať oheň spálí
a záda ti sžehne!"

Když pronesl tato slova, skryl se Loki ve Fránangském vodopádu v podobě lososa. Tam ho chytili Ásové. Byl pak spoután střevy svého syna Nara. Jeho druhý syn byl proměněn ve vlka. Skadi vzala jedovatého hada a posadila ho Lokimu nad tvář. Z hada kapal jed. Sigyn, Lokiho žena, seděla u něho a držela nad ním mísu, do níž chytala jed. Když byla mísa plná, vynášela ji, aby ji vylila. Zatím kapal jed na Lokiho. Tehdy sebou trhal tak mocně, že se chvěla celá země. Nyní tomu lidé říkají zemětřesení.
Poslední komentáře
23.10.2014 18:53:09: Inspirujte se přírodní kosmetikou Oriflame aktuální katalog. Katalog najdete na našem webu. V Orifla...
22.05.2014 21:04:37: Nakupujte se slevou kosmetiku Oriflame. Zdarma registrace nováčků Oriflame z celé ČR. Vyzkoušejte ne...
18.06.2012 21:31:57: www.plynule.cz levnější plyn
16.06.2012 04:24:23: www.penzijni-pripojisteni-info.cz/penzijni-pripojisteni penzijní připojištění 2011